9. Dej sbohem bolesti!
9. Dej sbohem bolesti!
Sophie si oddechla, když přišla Danielova ochranka a ochranka hotelu. Fanynky konečně zmizely a oni měli klid za dveřmi apartmá.
,,Konečně máme pokoj, takže...kde jsme to skončili, Danieli?“ Sophie se otočila k Danielovi, který se spiklenecky usmál a změřil si ji pohledem.
,,Naposledy si měla mini kraťase a sexy bílé tričko od Klaudie a chtěla si po mně, abych ti řekl, jak v tom vypadáš.“ sledoval její vyčítavý pohled, proto zvedl ruce na důkaz toho, že se vzdává.
,,Promiň, ale ptala ses mě a já ti po pravdě odpověděl.“
,,Sophii, co to tady bylo za hluk?“ nad kuchyní bylo schodiště, kde bylo zbytek pokojů, a po něm scházela nyní paní Rasoltová.
,,Teto, ten hluk byl kvůli němu. Je to můj starý známý, chci ti představit-“
,,Nemusíš mi ho představovat, vím přesně, s kým mám tu čest. Daniel Selder, ten starší bratr toho malého fracka, co...“ podívala se na Sophii, která se zasekla v kuchyni a až dotek Katie jí vrátil do reality, usmála se na ni, ale on poznal, že to není skutečný úsměv. Pořád jí to bolelo, i když říkala a tvářila se, jako že ne.
,,Člověk si rodinu nevybírá, bohužel.“
,,To ne, ale každopádně nám nemusí rozbíjet a ničit tu naši.“ paní Rasoltová byla vysoká a štíhlá žena zhruba ve věku čtyřiceti let, měla krátké blond vlasy sestřižené do mikáda a její oči byly jasně modré, které propíjely nedůvěrou staršího z bratrů Selderů. Poznal, že není vítán a nechtěl dělat problémy, proto se otočil k Sophii, která seděla již na pohovce s hrnkem čaje v dlaních.
,,Sophie, děkuji za klíčky od mého nového pokoje. Promluvíme si někdy později.“
,,Ne! Promluvíme si hned teď. Teto, on není Nick, nemá s ním i s tou věcí, co se stala nic společného. Můžeš mu důvěřovat, je to můj starý přítel a bratr mé kamarádky.“
,,Která tě dohodila Nickovi Selderovi do postele. Vím, ale dobrá. Nechávám to na tobě, jen doufám, že víš, co děláš a nenecháš si zase ublížit.“ paní Rasoltová si vzala svou kabelku, obula si boty na podpatku, dala si kabát a ještě než odešla z bytu, tak se otočila ke své neteři.
,,Jdeme s tvým strýcem na večeři a pak do divadla. Myslela jsem, že půjdeš taky, ale vidím, že dneska asi ne. Vrátíme se pozdě, tak si vezměte jídlo z ledničky nebo si něco udělejte. Papá.“
,,Papá a nezlob se, teto.“ viděla jen tetin veselý úsměv, než zavřela dveře a oni tam zůstali všichni tři sami.
,,Tak...kdo má hlad?“ Katie se zvedla z pohovky a odešla do kuchyně, která byla s obývákem hned naproti vstupním dveřím a tyhle dvě místnosti byly v jedné velké místnosti takhle propojené.
Daniel seděl na pohovce, hlavu položenou na opěradle a sledoval dívky, jak spolu vaří večeři. Nikdy toho moc nenamluvil, ale dnes byl obvykle tichý v téhle společnosti. Ona to věděla, a tak se na chvíli zastavila a s povzdechem se na něj podívala.
,,Nic moc neříkáš, to ti ve společnosti není podobné. Řekni mi něco o tvém zítřejším soupeři.“
,,To si taky ráda poslechnu.“ Katie se na něj zazubila a stáhla pánvička s masem z ohně a položila to na dřevěnou destičku na kuchyňské lince, kde zrovna krájela zeleninu Sophie a sem tam sledovala Daniela, jelikož byla kuchyňská linka postavena čelem k obýváku.
,,Je to ten stejný soupeř jako z loňska.“ Daniel jen pokrčil rameny.
,,Myslíš Philipa Sklowskeho? No páni...zvládneš ho?“ Katie vzala od Sophii zeleninu a nasypala ji na pánvičku s masem, pak to míchala.
,,Zvládl jsem ho loni, ale to je dlouhá doba. Každopádně se pokusím získat titul.“ chtěl si vzít skleničku s vínem, co měl na stolku před pohovkou, ale Sophiin hlas ho zastavil.
,,Proč to děláš, Danieli? Proč ses rozhodl zrovna pro tohle?“
,,Co proč dělám?“
,,Bojuješ v aréně proti někomu jinému způsobem, že se snažíte zmlácením vyřadit toho druhého. Jsi kickboxer.“
,,Sophie, to jsem já a tohle k tomuto sportu patří. Já nevím, prostě otec chtěl, abych byl sportovec a tak se rozhodl pro kickbox a mě to ani nepřišlo.“
,,A teď? Pořád ti to tak nepřijde?“ přestala krájet a podívala se na něj. Viděl jí na očích, že chce upřímnou odpověď, proto jí tu odpověď dal.
,,Nepřijde mi to nijak zvláštní a hrozné, protože tohle je čistý sport, čistý kickbox s pravidly a rozhodčími. Tohle není Podsvětí, kde bojoval Nick a navíc, na něj ses šla dívat a nepřišlo ti to.“ Daniel se na ni podíval se zamračeným výrazem, nechápal přesně, co tím chtěla naznačit. Ona podala nůž Katii a přešla k Danielovi, sedla si na opěradlo hned vedle něj. Nedíval se jí do tváře, a tak chytila jeho hlavu do svých rukou.
,,Ubližujete jeden druhému. Ničíte jeden druhého. Může se ti něco stát a otřes mozku či zlomenina je jen maličkost, klidně můžeš umřít po následcích tvrdých úderů. Každý ví, že si dvojnásobný mistr světa, už si toho vybojoval dost, nemusíš už pokračovat, můžeš skončit a každý by to pochopil.“
,,Nejde o to, že by to pochopili ostatní, tady jde o tebe, že ano? Nechceš, abych pokračoval, proč?“
,,Nechci, aby si skončil mrtvý nebo zmrzačený. Mám tě ráda a mám ráda tvou sestru a teď jsem k tobě nejblíže, oni jsou daleko. Takže když máš povinnost se starat ty o mě, tak pak musím já o tebe.“ Sophie se zvedla a přešla do kuchyně.
,,Máš o mě strach?“ Daniel se usmál na dívku, která podle všeho měla strach o jeho zdraví a život.
,,Kdybych byla na jejím místě, tak bych měla strach. Ale nevím, jak je na tom má kámoška.“ Katie provokovala svými slovy Sophii, která se na ni otočila a pak se podívala na Daniela, který měl povytažené obočí a čekal, co řekne.
,,Hele, vy dva, mohli byste...ááá...au!“ Sophie se chytila rychle za břicho, jenže jak rychle sundávala ruku k břichu, pořezala si ruku. Katie okamžitě zanechala jídlo a Daniel taktéž rychle přiběhl.
,,Sophie, co je? Co tě bolí?“ Katie chytila kamarádku okolo ramen, která se hrbila a držela se pořezanou rukou za břicho. Sophie se snažila rozdýchat bolest, která pomalu odeznívala a za několik minut se pomalu vzpřímila.
,,Co se stalo?“ Daniel položil své dlaně na její ramena a podíval se jí zpříma do očí.
,,Už je to pryč. Jsem v pohodě.“ udělala krok, ale sykla bolestí, takže než se nadála, tak byla v náruči mladého muže. Ten ji odnesl i přes její protesty na pohovku, kde ji položil.
,,Ale já tam mám rozdělanou-“
,,Ne! Hezky v klidu lež, já tam jdu. My to s Katií zvládneme a ty budeš odpočívat ano?“ Daniel jí donesl ještě skleničku vody, pak si sundal svou koženou bundu a odešel pomoci Katii do kuchyně s přípravou večeře.
,,Děkuji vám.“
,,Ještě že nás máš, co?“ Katie se usmála, ale stejně jako Daniel měla obavy, takže, když si byla jistá, že její kamarádka usnula, promluvila k němu.
,,Tohle bylo za tento týden již po třetí. Doktor jí řekl, aby se šetřila a přestala se nervovat, ale ona šla hned do školy, pak na brigádu, aby něco vydělala babičce a pro tetu, že u ní bydlí a nakonec šla hned uklízet tenhle byt. Teta jí říkala, že nic z toho nechce, ale ona neposlouchala.“
,,Nikdy neposlouchá, Sophie je moc tvrdohlavá a neuvědomuje si, že si může ublížit.“ Daniel se nevesele usmál na její kamarádku a šel se podívat na dívku, která tvrdě spala a rukou se držela za břicho, kde předtím cítila bolest. Podíval se na její ruku, měla tam krvavý šrám, úplně na něj přitom strachu zapomněli, proto poprosil Katii o lékárničku a po vydezinfikování jí ránu obvázal.
,,Není to hluboké, zahojí se to rychle.“ prohodil ke Katii, ale pozornost věnoval dívce klidně spící na pohovce. Vzal deku, co měla u nohou a přikryl ji.
,,Tak pojď, ty naše maminko, a pomoz mi.“ Katie vytáhla talíře a začala prostírat na stůl.
Někdo s ní pomalu zatřásl, otevřela oči a zvedla se do sedu.
,,Pomalu, Soph.“ Katie ji pomohla vstát a když se zvedla na nohy a otočila se směrem ke kuchyni, začala se smát. Daniel se otočil od hrnce a překvapeně se na ni podíval.
,,No směji se tobě. Máš krásné bílé triko.“ Sophie se podívala na jeho normálně čisté tričko, které mělo nyní červený flek od omáčky.
,,Tak pojď jíst.“ Daniel si sedl ke stolu a dívky si přisedli. Když dovečeřeli, Katie strčila nádobí do myčka a taktně odešla do pokoje Sophie.
,,Jdu dát na facebook naše fotky z dneška a Daniel si je určitě rád prohlídne.“ Katie odběhla po schodech nahoru a on za ní ještě zavolal.
,,Samozřejmě a rád.“
,,Tak mi dej pak like.“ byla poslední odpověď. Sophie vzala láhev s bílým vínem, skleničky a dala je na skleněný stolek před pohovkou, kde se usadila a počkala, až dojde Daniel. Ten si sedl na druhý konec a podíval se na ni.
,,Tak o čem si to chtěl tak nutně mluvit?“
,,Jde o to, že si těhotná.“ povzdechl si a dál přemýšlel, jak pokračovat a ona čekala, co řekne. Nadechl se a pokračoval, přičemž se dotkl dlaní její ruky, aby k němu otočila pohled, když s ní mluvil.
,,A pokud se rozhodneš dítě nechat, tak ti chci říct, že já a moje rodina a hlavně Klaudie, se ti bude snažit jakkoliv pomoci, takže pokud-“
,,Danieli, není co řešit. Zbytečně mi tady nabízíš pomoc-“
,,Nenechala si mě domluvit! Chtěl jsem říct, že na to nebudeš sama a taky že-“
,,A ty si nenechal domluvit mě! Danieli, žádné dítě není, teď už ne.“ podívala se mu zpříma do očí a čekala na jeho reakci, co mu řekla tuhle pravdu.
,,Chceš říct, že dneska ta bolest byla-“
,,Ano, Dane. Byla to bolest po potratu, po tomhle zákroku. Klidně mi nadávej, že jsem měla o všem Nickovi říct, ale myslím, že mu by to bylo jedno. Nechtěla jsem si ničit život a já teď nemůžu vychovávat dítě, na to nejsem dost stará a nemohla bych tak žít, proto jsem se tak rozhodla. A ty papíry, co jsem ti dala, chtěla jsem, aby o tom věděl aspoň někdo. Musela jsem to někomu říct a v tebe jsem věřila nejvíc, promiň.“ Sophie odvrátila pohled stranou, ale jeho silná ruka otočila její pohled zpátky k němu.
,,Sophii, mě se nemusíš omlouvat. Já to chápu a nikdo ti nemůže říkat, co máš dělat se svým životem, ale jsem rád, že sis vybrala důvěru právě mě. Ale chci, aby si poslechla v jednom. Pokud budeš něco potřebovat, dveře u mě jsou vždy pro tebe otevřené ano?“ sledoval její přikývnutí a následně malé kapky slz, které jí stékaly po tváři. Daniel položil svou skleničku s vínem a přisedl si k ní blíže.
,,No tak, Soph...to nic, to bude v pořádku.“ schoval ji ve svém objetí a cítil její slzy, jak mu máčí bílé tričko.
,,Je mi to líto, já to nechtěla tomu dítěti udělat a teď mám výčitky svědomí. Jsem hrozná dívka pro kluka a nezasloužím si nikdy být matkou, když jsem své dítě zabila potratem, ale já neměla na výběr. Sama s dítětem jsem nechtěla skončit.“
,,Ššš...klid, Sophie, to nic. Nemysli na to, byla by si skvělá matka, ale nejsi na tuhle roli ještě připravená. Jsi mladá a máš celý život před sebou a nebyla to jenom tvá chyba...no tak, nebreč už ano?“ Daniel odtáhl její hlavu od své hrudi a pohladil ji po tváři.
,,Podívej na mé triko, je celé špinavé.“ jak brečela, tak zašpinila jeho tričko od černé řasenky a k tomu tam měl ještě flek od jídla, když místo ní vařil s Katií. Musela se usmát a on se zasmál taky. Chvíli se na sebe díval a pak si tričko sundal, načež ho odhodil pod stolek, pak se podíval na Sophii, která odvrátila pohled od jeho těla, on se tomu jen zasmál.
,,Viděla si už moje svaly a hrudník, tak mi tady nedělej opičky.“ otočil ji čelem k sobě. Oba se na sebe usmáli a potichu si povídali o různých věcích ve svém životě a o tom, co všechno zažili za tu dobu, co se neviděli a měli toho hodně na vyprávění k zasmání se.
Komentáře
Přehled komentářů
hej jestli ty dva nedáš dohromady, tak fakt nwm... :D oni jsou spolu naprosto dokonalý!! :D Katie mi příjde na kamarádku hlavní postavy až moc klidná :D čekala bych, že tam bude kuchyní poletovat zelenina, všude bude smrad a ona bude mezi tím vším brečet smíchy xDDD jinak, nečekala sem, že půjde na potrat, mělo by to zajímavý průběh, kdyby si to dítě nechala, ovšem nepochybuju, že i tak to bude brilantní :D
Těším se, fakt moc, co bude dál :)
Re: oh ještě jednou... :D
(En, 13. 8. 2015 18:23)Děkuji moc, jsme ráda, že se alespoň někomu líbí. A co se bude dít, to sama uvidíš :)
oh ještě jednou... :D
(Bai, 20. 7. 2015 10:31)