Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. Frustrace

21. 5. 2015

jizva-wallpaper.jpg

7. Frustrace

Předchozí díl

Sophie seděla doma na pohovce a babička se jí snažila ulevit od bolesti. Byl to týden, co Nick Selder chodil s její vnučkou a Klaudie už nemohla mlčet a dívat se na to, co dělá její bratr a jak lže její dobré kamarádce, která pro ni začala pomalu být jako sestra. Nakonec šla s pravdou ven, Sophie jí samozřejmě neuvěřila, a tak se vypravila za Nickem sama a potají. Málem se sesypala, když zjistila, že Nick pracuje pro Xaviera Pereza a dodává mu videa hned poté, co se spolu milovali. Bylo jí jasné, že ji využil jenom k tomuhle a že ji nikdy reálně nemiloval, což měla očekávat, ale nikdy by ji nenapadlo, že zajde tak daleko a někomu tak moc ublíží.

,,Ššš...zlatíčko, už je to pryč. Nevím, jak ti pomoci. Můžeme podat trestní-

,,Ne. Nick je hajzl a jeho otec má vliv a peníze, dostal by se z toho. A já nechci být jako on, nebude mu nic vracet a mstít se, ale jedno udělám. Tohle mu snad nikdy neodpustím.

,,Odpustíš, ty odpustíš každému, zlato moje.“ babička ji sevřela v náruči a dál ji chlácholila.

 

Bylo pozdě večer, když se k domu Flaerů přiřítilo nablýskané lamborghini. Z auta vyletěl urostlý mladík, který vběhl brankou na chodníček před domem a jedním skokem přeskočil schody, takže stál na zápraží a ťukal netrpělivě na dveře. Uslyšel rychle přibližující se kroky, za chvíli za otevřely dveře, ve kterých stála stará dáma, shrbená se šedivými vlasy a mírně třesoucími se dlaněmi, kde svírala dřevěnou hůl.

,,Přejete si?“ zamračila se na mladého muže, o kterém už věděla dost, aby si na něj udělala obrázek. Hned si toho všiml, nebyl zde vítán.

,,Paní Flaerová, poslyšte. Já-“ Nick začal se svým proslovem, ale babička dívky ho zasekla.

,,Vy nic. Vy už nemusíte dělat a říkat nic, mladý pane. Vy už jste toho udělal až moc a teď vám radím, abyste co nejrychleji odešel.“ ukázala na branku, kudy přišel.

,,Ale já potřebuji mluvit s-“ zkusil to znovu.

,,To máš smůlu. Sophie s tebou nechce mluvit a už ani nebude moci, protože naštěstí pro ni, bude totiž daleko z tvého dosahu.

,,Sophie odjela? Kam jela? Prosím vás, je to důležité.“ stále naléhal.

,,Odjela k tetě do Washigtonu a nevím, kdy se vrátí. To záleží na ní, ale myslím, že potom, co si jí udělal, se nebude chtít vrátit už možná nikdy. A ujišťuji vás, mladý pane Seldere, že jestli ihned neodejdete, tak zavolám policii.“ její babička práskla dveřmi, ale on se nevzdával.

,,Paní Flaerová, je to jinak než si myslíte. Nevíte nic o mě a o mém životě, nemáte tušení, proč to bylo tak, jak to bylo.

,,Nicku Selderu, řeknu ti jen jedno...

 

Uběhl měsíc  a půl a okolo něj bylo jen ticho, prázdnota a tma, to vše ho obklopovalo. Slyšel jen svůj klidný dech a cítil své silné ruce, které byly zaťaté v pěst. Hlavu měl skloněnou k zemi a oči zavřené, díky tomu klidu v celé místnosti mohl cítit své bušící srdce, které tlouklo pravidelnou rychlostí, ale postupně se tepy zrychlovaly. Nakonec vystřelil ze sedu do stoje a zuřivě praštil s mobilem o zem, ten se roztříštil na několik malých kousků kousek od jeho sportovní tašky, co ležela blízko sprch. Stál bez hnutí na místě a snažil se zklidnit, ale jeho myslí probíhaly silné vzpomínky a díky tomu se spouštěl jeho vztek. Bohužel, co se stalo, to už nemohl nijak ovlivnit, mohl jen přemýšlet, co to bude mít za následky. Z jeho myšlenek ho probralo tlumení zaklepání na dveře, jen pootočil hlavu, věděl, kdo za ním stojí s rukama v kapsách a měří si ho vážným pohledem.

,,Tak co se děje? Už od rána nejsi ve své kůži a po snídani si zmizel do arény, odkud si nevylezl a teď vidím, jak se snažíš zklidnit své emoce, které mi napovídají, že tě něco velmi rozladilo. Takže, mám se obávat, že to ovlivní tvůj zápas?“ byl to silný mužský hlas, on se za ním otočil.

,,Jako můj již dlouholetý trenér by si měl vědět, že jsem vždycky dokázal nějak vyhrát, i když jsem nebyl ve své kůži. Budu v pohodě, Same.

,,Jen, aby sis to nepřál, ale ve skutečnosti to bylo jinak. Opravdu mi nechceš říct, co se děje, Danieli?“ Sam Herreston, trenér Daniela Seldera, byl malý holohlavý muž, který byl stále v dobré kondici, i když už mu táhlo na padesát let. Měl rozšířená ramena a svaly po celém těle byly stále znatelné. Jeho oči byly jasně modré, ale byly upřímné a oplývaly laskavostí a Daniel věděl, že Sam je ten nejlepší trenér, jakého mohl kdy mít. Znal ho už několik let a lepšího a vstřícnějšího muže by nenašel, byl pro něj jako vlastní člen rodiny, bral ho jako svého strýce. Tenhle muž pro něj udělal víc, než by se zdálo, oba spolu dřeli a nyní byli na špici. I Sam Herreston byl dlouhou dobu mistr světa v kickboxu, ale pak přišlo zranění po autonehodě a musel skončit, teď tenhle muž trénoval současného mistra světa v nejvyšší kategorii kickboxu.

,,Takže, jestli nemáš nic proti, tak bych tě rád poslal do ringu v aréně Washingtonu, fanoušci tě zde milují a těší se na tvoje další vítězství.“ trenér mu poklepal na rameno svou silnou rukou a dal se k odchodu, pak se ještě ale otočil na svého svěřence.

,,Nechám ti ještě chvíli, ale pokud nechceš, aby nás vyřadili nebo nechceš sám odstoupit, pak by si měl do pár minut přijít.“ Daniel pokývl a otočil se zády ke dveřím, za kterými zmizel jeho trenér. Chvíli stál v naprostém tichu, čekal na zvuk mobilu, takže když uslyšel, že vyzvání jeho druhý mobil, ten který nerozbil, tak ho ihned zvedl.

,,Ano? Tak co, víš něco nového?“ byl to ustrašený hlas mladého dvojnásobného mistra světa v kickboxu. Chvíli poslouchal a nakonec sklonil poraženě hlavu, přičemž si jen zmučeně povzdechl.

,,Takže zase nic. A on neříkal nic? Přece musí aspoň něco vědět, kdy spolu byli nějakou dobu, musela přece něco říci. Znáte ji lépe než já, kam by tak mohla zmizet?“ Daniel si sedl na lavičku ve své šatně a upravoval si bandáže na rukách, když mobil držel ramenem u svého ucha.

,,Cože? Odjela do Washingtonu? A nevíte, kde přesně bydlí? Někdo s ní musí promluvit a vyřešit všechno, co on napáchal, ať už chci nebo ne, tak je to můj bratr a někdo za něj musí zodpovídat, když on toho není schopný a neumí nést zodpovědnost za své skutky. Vezmu to na sebe a ještě než mi nadáš, tak poslouchej pozorně. Klaudie, já ji miluji a nenechám to tak, proto vím, co musím udělat.“ Daniel dokončil úpravu svých bandážích a dal si rukavice, aby mohl vyrazit do ringu a utkat se se svým soupeřem, s kterým bojoval už v loni a porazil ho. Dnes se chce pokusit udělat totéž a pomalu se přiblížit k dalšímu titulu mistra světa, aby zvedl svou sérii na třetí vítězství v řadě a pomalu dohnal i Sama Herrestona, který se pyšnil čtyřmi vítězstvími za sebou, než přišla ta nešťastná událost a skončila tak předčasně jeho kariéru. On tak skončit nehodlal, byl rozhodnut jít tam, vypustit svou zuřivost ze sebe a odvést si titul.

,,Už musím končit, Klaudie, mám tě rád a drž mi palce. Myslím, jak v ringu, tak i s ostatními věcmi, s kterými se musím vypořádat.“ Daniel prošel do chodby, kde stála ochranka a jeho tým. Pomalu procházeli chodbou, když se podíval Daniel napravo od sebe. Všiml si tmavovlasé dívky, která se na něj letmým pohledem podívala a zmizela za rohem dveří, opouštěla arénu. Mladík se zastavil.

,,Danieli...“ byl to hlas jeho týmu a v telefonu slyšel Klaudii, která řekla to stejné.

,,Už musím opravdu končit, asi jsem viděl Sophii přímo tady v aréně.“ Daniel hodil mobil svému trenérovi, který rozhodil rukama, nechápal, co se děje.

,,Zruš dnešní zápas, musím si něco zařídit. Řekni třeba, že se necítím dobře a v plné kondici.“ Daniel vyběhl zadními dveřmi své šatny, proběhl jí a vrazil do dalších dveří, kde bylo schodiště. Slyšel rychlé kroky, jako když někdo zběsile utíká. Podíval se přes zábradlí, viděl dívku na podpatcích, jak bere jeden schod za druhým a vzdaluje se od něj.

,,Sophie!“ zakřičel, nebyl si přímo jistý, jestli to byla vskutku ona, koho tam viděl. Mohlo to být jeho přání, ji tam vidět, přesto to nemusela vůbec ona být, ale chtěl si být jistý, musel si být jist. Poté, co zavolal jméno dívky, kterou zradil jeho bratr a tou nejhnusnější věcí, jakou kdy mohl, se dívka zasekla a zvedla pohled nahoru. Slyšel své třesoucí se srdce, ale když viděl ty oči, srdce mu málem poskočilo radostí. Ty zelené oči se upíraly do těch jeho, pak však svůj pohled otočila zpět ke schodům a dala se opět na útěk. Daniel ihned vyrazil za ní, přičemž křičel.

,,Sophie! Sophie, počkej! Prosím...zastav!“ bylo mu to však k ničemu, dívka se hnala dál. Nakonec seběhla poslední schod a vyběhla dveřmi na parkoviště okolo arény, kde měl mít starší z bratrů Selderů zápas. Běžela přes parkoviště, otočila se za sebe, nikdo za ní nebyl a Daniel byl velmi rychlý, takže kdyby ji pronásledoval, tak mi ji už dávno měl. Musel to vzdát, zastavila se a vydýchala se, tohle nebylo nic pro ni. Ne teď, když se jí změnil život. Po tom, co udělal Nick, musela začít znovu a ona to přijala, možná to i uvítala. Když chytila dech, tak se vzpřímila a oddechla si, ještě se ale jednou otočila za sebe. Pak si upravila své tričko a dala se do kroku. Procházela okolo sloupu, když ji někdo chytil za paži a přitáhl ji ke stěně a zastoupil ji cestu svým tělem. Zapištěla a zavřela oči, měla strach, co jí to za muže takhle popadlo. Měla strach, že přijde její noční můra a někdo jí znásilní, protože ani nebylo nikoho, kdo by jí pomohl.

,,Co chcete? Neubližujte mi prosím, nechte mě jít.“ otočila pohled stranou, ale pak se podívala na muže před sebou. Stál ve tmě, takže mu neviděla do tváře, přesto jí něco napovědělo, že jí muž nic neudělá a následně pochopila, proč měla takový pocit.

,,Nikdy bych ti neublížil.“ ze stínu vystoupil Daniel se svým krásným a upřímný úsměvem. Sophie si oddychla, podívala se mu do očí.

,,Rád tě vidím, Sophie.

,,To samé nemůžu říct však já.“ odsekla mu a ho to trochu rozladilo, tohle se jí normálně nepodobalo. Nikdy od ní neslyšel tak chladnou odpověď, z které bylo slyšet, že jí je jedno, kdo ji potkal. Podívala se na jeho ruce, měl je kousek od její hlavy opřené o zeď, kde ji držel svým tělem.

,,Pusť mě!“ odstrčila jeho ruku a vydala se pryč, ale jeho silná ruka ji zatáhla tam, kde ji předtím držel v pasti. Teď však si stoupl ještě blíže, aby neutekla pryč, než si s ní promluví.

,,Danieli...

,,Sophie, nechám tě jít. Ale prosím, dej mi chvíli. Musím s tebou mluvit.

,,A o čem? O Nickovi, tvém bratrovi a o tom, co udělal?

,,Nick to neměl dělat, vím, že to bylo moc, ale sama si věděla, do čeho jdeš. Já tě varoval, varovali tě i tvé kamarádky, ale ty si neposlouchala, teď ses poučila sama a-

,,Chceš mi tady snad dělat kázání o tom, co jsem podělala a vyčítat mi to? Ano, tak jen do mě. Byla jsem opravdu blbá, ale byla jsem mladé zamilované a nerozvážné děvče, co si chtělo užít s mladou hvězdou našeho města.“ podívala se na Daniela, který sebou cukl, tohle od ní nečekal, že řekne. Vždy byla slušná a mluvila s každým laskavě a teď sama o sobě řekne tohle, on zcela pochopil, co se snažila říct přesně, ale zamlčela to v sobě.

,,Nejsi coura, to jsi měla na mysli. A co se týče mého bratra. Není to tvoje chyba a já ho nebudu hájit ani se za něj omlouvat, jen chci říct, že oba jste věděli do čeho spolu jdete. Ale chtěl jsem ti říct, že Nick byl u vás doma a chtěl se omluvit a říct ti i něco víc, ale tvá babička mu nic neřekla, takže ze všeho ho neviň...prosím tě o to. Každý má na na něčem svůj podíl.

,,To jistě. A já bych jeho omluvu přijala, ale jedno omluvit nemůže, to už nikdy nezmění, nikdy to nemůže vzít zpět a teď musím pykat jenom já.“ Sophie se podívala upřímně Danielovi do očí, ten se zamračil na důkaz toho, že zrovna nechápe, o čem přesně mluví.

,,Ty nevíš? To ti Nick neřekl?“ Sophie se zasmála, byl to výsměch a mu se to nelíbilo, a tak se tělem natlačil doslova na to její. Byli jen kousek od sebe, takže měl rty jen pár centimetrů od těch její a promluvil k ní, aby jí to bylo zcela jasné.

,,Tak co nevím, hm...?

,,Tohle. Ukaž to Nickovi, vyhoď to, či to dones mojí babičce, ale ono je to už všechno jedno. Myslím, že pak pochopíš, co se tehdy stalo a co se děje nyní. Už mi nic nepomůže, že?“ Sophie se vymanila z jeho pasti a rozběhla se od něj co nejdál. Díval se za ní, dokud nezmizela za rohem a pak otevřel složku, co mu dala do ruky. Podíval se na papíry, co byly ve složce, musel se opřít o stěnu a sednout si na zem, kde se svezl, když si prohlížel všechny ty papíry, co mohla Sophie vytáhnout někdy později na Nicka a změnit mu celý život, který doposud jeho bratr žil.

Další díl

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

wooow... O.o

(Bai Kitsunekabu-chan =^_^=, 21. 5. 2015 18:22)

Hádám, že ty papíry budou mít něco společného s těhotenstvím ... :D nebo jsem úplně vedle a zase si tady představuju ty nejhorší možné varianty xDD tak či tak, zase jednou super díl!! :D hned jdu na další :D