Jdi na obsah Jdi na menu
 


12. Není ještě příliš brzy?

30. 1. 2016

jizva-wallpaper.jpg

12. Není ještě příliš brzy?

Předchozí díl

Daniel seděl u baru s ledově klidným výrazem ve tváři a byl svou wisky. Po očku sledoval svého bratra, který se skláněl u země a držel se za zakrvácený nos, ten byl nejspíš zlomený. Nick zvedl ke svému staršímu bratrovi pohled, byl vzteky bez sebe a nejraději by tu laskavost Danielovi oplatil. Jeho oči žhnuly zuřivostí, ale jeho bratr si toho nevšímal.

,,Proč?“ konečně se jeden z nich odvážil ke slovu.

,,Protože sis to za ty léta zasloužil a mě došla trpělivost.“ Daniel se nenamáhal otočit na svého mladšího bratra, který si vzal kapesník a přidržel si ho u nosu, aby krev nekapala na již dost špinavou podlahu.

,,To není důvod, aby si mi dal po hubě až teď. V tom je něco jiného.“ odsekl mu.

,,Možná, že je. Ale tebe to už zajímat nemusí.

,,Mě to ale zajímá.

,,Řekl jsem, aby ses už do ničeho nepletl a to taky uděláš.“ Daniel hodil vražedný pohled na Nicka, který už vstával ze země a vzdoroval svým odhodlaným postojem bratrovi. Ten si ho ještě jednou změřil chladným pohledem a vydal se ke schodišti, ale to se za jeho zády roztříštila sklenička o zeď, kterou tam hodil Nick, aby ho přinutil zastavit.

,,Tak dobře, už se nebudu do ničeho plést, ale chci vědět, proč tak vyvádíš. Kvůli tomu, že si sbalil Sophii? Nebo kvůli tomu, že s ní chceš šukat a ona ti ještě nedala? Nebo...ou, počkat...ty žárlíš. Copak, Danieli, dusíš v sobě to, že mě takovému hajzlovi se odevzdala a tobě ne? Tak co, řekneš už?!“ Nick řval na svého bratra, který stál nehnutě k němu zády a jen zatínal pěsti. Pak, aniž by to Nick čekal, se v rychlosti blesku otočil a než se nadál, tak měl nataženou další přes tvář. Tentokrát mu v nose zapraskala kost a on on sykl bolestí, když ho poslal hák jeho bratra k chladné podlaze.

,,Ne, jde o to, že si Soph zbouchl. Vyspal ses s ní, bez ochrany aniž by si věděl, jestli bere prášky nebo ne a přivedl jsi ji do těhotenství. Teď ti dám radu a bedlivě mě poslouchej. Nechci, aby věděla o tom, že si to zjistil, takže budeš držet pusu a krok a nebudeš se mezi nás plést. Pro ni je to minulost a tím, že by si to vytáhl by si jí jenom ublížil. Takže tě varuji, Nicku, smiř se s realitou a jdi si svou cestou.“ Daniel už byl na odchodu, ale nemohl si to odpustit, ta poznámka mu ležela už dlouho na jazyku.

,,A pokud jde o tom, kdo tady žárlí, pak já to nejsem. Řveš tady, že žárlím já, ale dokazuješ tím, že ses s tímto faktem nesmířil ty. Ano, já a Sophie spolu máme vztah, takže další dobrá rada. Smiř se s tím.“ Daniel se vítězně a nevinně usmál. Viděl v pohledu svého bratra hněv. Kdyby Nick mohl, tak by ho šel umlátit k smrti, ale přece jen, on byl starší a Nick měl respekt a dneska mohl zahlédnout, že sem tam mu prolétl i v očích náznak strachu. Tomu se jen usmál, Nick se nikoho nebál a nikoho nebral jako autoritu, on konečně něco ve svém bratrovi změnil.

,,Jen nevím, jestli k dobrému.“ pronesl si tiše pro sebe, když sbíhal schody od domu ke svému autu. Měl v plánu zajet si do města a nějak se rozptýlit, ale to už ani nemusel, protože začal vyzvánět jeho mobil. Podíval se na číslo volajícího a překvapeně se usmál.

 

Ležela na pohovce a snažila se usnout, ale nemohla. Pokaždé, když zavřela oči, tak viděla tvář své babičky, jak se na ni usmívá. Viděla vzpomínky, které ji prolétávaly hlavou od raného dětství až do doby, kdy se s ní loučila, protože se rozhodla odjet k tetě do Washigtonu. Oči se jí zalily slzami, začala si vyčítat, že kdyby nikam neodjela, tak by mohla její babička třeba ještě žít. Na druhé straně slyšela v sobě hlas, který jí připomněl, že kdyby to neudělala, tak nepotká Daniela a je pořád ta troska, kterou byla, než se objevil. Měla rozvrácené pocity a nevěděla, které převažují, věděla ale, že takhle se cítit nechce. Chtěla v tomhle uvažování pokračovat, ale ozval se zvonek u dveří. Neměla náladu na návštěvy či cokoliv jiného, a tak jen zakřičela.

,,Říkala jsem dole na recepci, že nechci být rušena.“ zase zavřela oči, ale zvonek se opět ozval, to už nahněvaně vstala a mířila ke dveřím, opravdu neměl náladu. Otevřela dveře a potichu vyštěkla.

,,Copak je nepochopitelné, když...“ zasekla se, slova zůstaly v hrdle a ona zkameněla překvapením.

,,Katie? Ty? Co tady proboha děláš?“ její nejlepší kamarádka se mezi dveřmi usmívala chvíli jako neviňátko a pak jí skočila okolo krku.

,,Chyběla si mi.“ Katie dlouho objímala svou kamarádku ze školy ve Washingtonu, pak se ale rychle odtáhla. Byla tak ráda, že ji vidí, že zapomněla vyjádřit svou soustrast a to taky udělala.

,,Děkuji. Vím, že kdybych o tobě vyprávěla babičce, chtěla by tě poznat.“ usmála se a ještě jednou objala Kat, kterou málem umačkala.

,,Jsem ráda, jsi tady vhod. Potřebuji odreagování, nechci na to myslet, ale nešlo mi to. Takže zůstaň, jak dlouho chceš. Jsi tady vítaná vždy a doufám, že zůstaneš dostatečně dlouho.

,,Neboj se, já neodjedu, dokud nesbalím nějakého pěkného kluka. Ale myslím, že dneska ti nebudu moci dělat společnost.“ Katie si povzdychla a velice vážně se na ni podívala, Sophii to trochu zaskočilo.

,,Aha...někam jdeš, to nevadí. Ale vrátíš se, že ano?“ sledovala stále pohled své kamarádky, ta se začala pomalu usmívat a pak se zakřenila od ucha k uchu.

,,Ne, jdu i na hostinu, abych vyjádřila upřímnou soustrast i tvé tetě a strýci, přece jenom se to sluší, když u vás budu chvíli nastěhovaná, ale dneska budeš v rukách a péči někoho jiného. Pane, prosím mé kufry.“ zatleskala rukama a mezi dveřmi se objevil Daniel se širokým a láskyplným úsměvem.

,,Ahoj.“ nestačil položit ani kufry, když k němu vyrazila Sophie, přitáhla si ho k sobě a dlouze ho políbila na rty, pak ho ještě chvíli pevně držela u sebe, proto položil kufry na zem a objetí jí oplatil.

,,Sophie, neviděli jsme se jen pár hodin a i když jsem sportovec, tak mě nemusíš umačkat.“ na to slyšel jen její zašeptání u jeho krku.

,,Já vím, ale přesně tohle jsem potřebovala. Měl si pravdu, sama to tady nezvládám. Děkuji, že jsi přišel.

,,Není zač, nějak jsem tušil, že se s tím nebudeš chtít vyrovnat a pak mi zavolala Kat a nakonec jsem tady a stojím mezi dveřmi s kufry u nohou a přišpendlenou dívkou na sobě, co víc si přát.“ usmál se a Sophie se od něj konečně odtáhla.

,,Promiň...“ vzala jeden z těch nejmenších kufrů své kamarádky a odnesla ho k pohovce, kde ho taky zanechala.

,,Soph, to byl vtip. To jsem pochopila i já a to mám dlouhé vedení. Ale no nic, vy hrdličky, já vás tady nechám o samotě.“ Katie už zavírala dveře, ale pak do nich strčila ještě hlavu.

,,Ale žádné vylomeniny, stále vás sleduji.“ zazubila se a práskla dveřmi, když pospíchala pryč, aby je zanechala chvíli spolu. Daniel si jen povzdychl a donesl k pohovce zbývající kufry Kat.

,,Pořád ji tak moc miluješ?“ provokativně do něj dloubla loktem.

,,Začínám o tom mírně pochybovat. A už vůbec nechápu, na co má tolik kufrů? To snad chce procestovat půlku světa?

,,Ne, Danieli, to jsme my ženy.

,,Neříkej mi, že i ty si bereš tolik kufrů?

,,Připadám ti, že nejsem žena, ale jsem chlap? Tak mě dobře poslouchej, když ti něco říkám.“ usmála se a sledovala Danielův pohled směrem k ní, vesele se usmíval.

,,Copak?

,,Jen, že tohle je ta Sophie, kterou znám. Vím, že to bolí, ale proto jsem tady. Nikdo by neměl být na tohle sám, obzvláště ne ty, když sis vytrpěla toho už dost ve svém životě. Neznám nikoho, kdo by ztratil tolik lidí.“ přešel k ní a chytil ji za boky, kde ji jemně hladil polštářky palců. Zvedla k němu pohled, věděl, že tím otvíral i staré rány, ale věděl, že i z nich se nevyléčila a nepřešla je. Stále tam byly silné vzpomínky.

,,Když jsem s tebou, tak na nic škaredého nemyslím. Dokonce jsem přemýšlela i o budoucnosti, co budu dál dělat? Kam půjde studovat? Mám velké plány.

,,Ty si vždy měla velké sny a doufám, že se ti splní. Něco s tím uděláme, aby to vyšlo, ano?“ políbil ji na čelo a ona se ztratila v jeho objetí. Chtěl něco říct, ale ona byla rychlejší.

,,Odteď už uzavírám rány z minulosti. Ještě chvíli to bude bolet, ale časem se to zahojí, život jde dál a já se nesmím ohlížet.

,,Ale jizvy zůstanou do smrti, vzpomínky na tvé blízké přetrvají.“ mírně se od ní odtáhl a usmál se na ni, ona mu milý úsměv opětovala a přešla ke kufrům, aby je odtáhla do volného pokoje, kde ubytuje svou kamarádku.

,,Pomůžeš mi?

,,Že se tak hloupě ptáš.“ protočil panenky a vzal všechny zbývající kufry do náruče.

 

Sophie seděla na pohovce a prohlížela si nějaký časopis s prádlem, zatímco Daniel seděl pod ní a hledal vysoké školy ve Washingtonu, kde bydlel. Nemusel se jí ptát, aby věděl, že chce pryč a že chce být tam, kde je i on. Dlouho spolu nebyli, ale připadalo mu, jako by se znali celý život a byli již odmala tak sehraní, že spolu někdy ani nemuseli mluvit, aby věděli, o čem ten druhý přemýšlí. Uvažoval nad tím a prohodil k Sophii, která měla hozené nohy přes jeho stehna.

,,Možná, jsme měli být vždy spolu. Věříš na osud?

,,Nevím...ty ano?

,,Promiň...blbá otázka. Raději tady budu hledat tu tvoji školu, aby si to měla nejblíže k domu.“ Daniel pohladil svou dívku po noze a dál listoval ve svých papírech, co měl na stole.

,,Co tam máš vůbec ty?“ na chvíli přestal listovat a podíval se do jejího katalogu, byla zrovna na stránce s podprsenkami a kalhotkami, proto se uculil a prstem na jeden set ukázal.

,,Tohle by ti slušelo.“ políbil ji na bradu, pak se podíval na Sophii, která vypadala, že nad něčím přemýšlí.

,,Co se děje?“ vytrhl ji z přemýšlení, protože se na něj podívala a jemně ho políbila na rty, když si ho přitáhla k sobě. Měla na sobě ještě černé smuteční šaty, ty jí slušely a černá barva na jakémkoliv oblečení taky. Mezitím, co se líbali, si začala stahovat ramínka, toho si všiml ale Daniel a zastavil ji svou rukou. Zvedla k němu hlavu.

,,Ty to nechceš? Já myslela, že ano, že by si-“ nenechal ji domluvit.

,,Tady nejde o to, co chci já. Ale tohle není správné, ne dneska. Je příliš brzy, Soph. Na tebe ano, určitě by si-“ nyní mu skočila do řeči ona.

,,Jak můžeš vědět, co chci já, když ses mě nezeptal nebo si mi nedal prostor? Danieli, vím, co chci a vím to přesně.

,,To sis u Nicka myslela taky, i když tam jsi byla na půl opilá.

,,Ale teď jsem naprosto při smyslech a když jsem s tebou, nemyslím na tu bolest na nic zlého, s tebou prostě žiji a naplno si toho života užívám, ale částečně mi chybí i blízkost muže.

,,Chybí ti sex?“ pobaveně se usmál, ona ho ale jemně políbila na rty, aby se jí nevysmíval.

,,Ty toho máš už možná dost, ale já jsem kromě Nicka s nikým nespala a nechci si ho furt připomínat, chci mít hezčí vzpomínku, chápeš?“ sledovala jeho přikývnutí, proto ho pohladila po tváři, dívala se mu zpříma do očí, ale nevydržela ten pohled, a tak se dívala na své ruce, jak přejíždí po jeho silné hrudi. Chytil její ruku do své a políbil ji.

,,Já to chápu, každý má potřebu se s někým milovat. A je to ta nejkrásnější věc na světě, jak někomu vyjádřit, že ho miluješ. Musí to být ale upřímné a od srdce, pokud ne, pak je to jen touha s někým spát, ale nemyslím, že to by si chtěla. Problém je, že jsem s tím nepočítal, rozhodně ne dneska, takže nemám ochranu a nechci udělat blbost jako můj drahý bratr. Nechci tě dostat do potíží.

,,S tebou bych ty potíže podstoupila, protože by to nebyly potíže. Vím moc dobře, že ty by si při mně vždycky stál a neopustil si mě.

,,Nikdy.“ Daniel si ji vzal do klína a ona mu obtočila nohy kolem boků.

,,Dane, mám prášky a tobě věřím, spoléhám na tebe i na sebe, že se nic nestane.“ sledovala jeho přikývnutí, ale to už se oba k sobě přisály rty, přičemž Daniel vstával, aby ji odnesl do jejího pokoje, kde mohli pokračovat.

Další díl

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář