1. Prolog
Prolog
,,Milý deníčku, dnes jsou to na den dva roky, co mi zemřeli rodiče a malý bráška při autonehodě. Rok už bydlím u své nemocné babičky, která se mě ujala po té nešťastné nehodě. Snažím se jí jakkoliv pomoc a udržet ji se mnou, co nejdéle, ale její zdravotní stav se stále zhoršuje. Mám obavy, že tady se mnou už dlouho nebude...“ zaklepla svůj deník a podívala se z okna ze své postele v pokoji. Uslyšela zaklapnutí branky, proto vyšla k oknu a usmála se na svého starého přítele. Paul Darsy byl jejím jediným skutečným přítelem, který se ujal a neodvracel se od ní, jako to vždy dělala většina ostatních studentů na škole ve městě Rainday vzdáleného zhruba 50 mil od New Yorku. Dnes spolu nešli do školy, ale na hřbitov, kde odpočívali její rodiče a bráška, který by letos slavil tři roky života. Ona jediná v ten osudný den nejela v autě, rozhodla se zůstat doma a kamarádi jí říkali, že udělala dobře, ona se ale tak necítila. Připadalo jí, že je to nespravedlivé, když její malý bratr umřel i s rodiči a ona si žije dál. Hodila na sebe černý kabát a černé boty na podpatku, rozloučila se s babičkou a vyběhla před dveře.
Paul už na ni čekal, opíral se o dřevěné zábradlí na verandě před domem a sledoval město v dáli před sebou.
,,Ahoj, jak pak ses vyspala?“ aniž by se na ni podíval, tiše k ní promluvil. Tohle bylo jejich přivítání, vždy to byla jeho první otázka, byl to už takový zvyk a ona si to oblíbila.
,,Jako každý jiný den. Víš, nemusíš tam se mnou chodit, pokud nechceš.“
,,Ale já půjdu rád. Si moje nejlepší přítelkyně, stál jsem při tobě a ty při mně a to se nezmění, vím, že sama by ses tam neodvážila jít.“ konečně se k ní otočil. Paul byl vysoký skoro dva metry, měl široká ramena a jeho tělo bylo samý sval, nejenom, že hrál rugby za školní tým, ale jeho otec byl farmář, takže pro Paula se našla nějaká práce, kdy musel zapojit svou sílu a tím si vypracoval své tělo, že mu ho záviděl i kdejaký sportovec. Měl milý úsměv a tmavou pleť, spoustu lidí se s ním nebavilo, protože byl černé pleti, ale ona ho milovala takového jaký je. Jeho vlasy byly nakrátko ostříhané a oči měl barvy jako temná obloha za svitu měsíce, protože jistý lesk a záři jeho oči vyzařovaly.
,,Připravena vyrazit?“ sledoval dívku před sebou, která byla vysoká zhruba sto sedmdesát centimetrů a byla proti němu malinká. Měla bílou pleť, její vlasy byly tmavě hnědé, po lopatky dlouhé a krásně zvlněné. Její oči byly však tím nejpůsobivějším, co se dalo na ní zpozorovat. Jejich barva byla skoro čistě zelená, což se vidí jen u mála lidí, tak tohle je Sophie Flaureová. Dívka přijala Paulovo rámě a vyšli spolu po chodníčku k brance, kde se zastavili a zpozorovali, že se k nim přibližuje mladší sestra Paula, Samantha Darsyová. Byla to nejlepší přítelkyně Sophie, ona a její bratr jí vždy byli na blízku, proto svou kamarádku přivítala s úsměvem a pevně ji objala. Samantha měla stejně tmavou pleť jako její o rok starší bratr, ale její vlasy na rozdíl od jeho kraťounkých kudrlinek byly rovné a po bedra dlouhé.
,,Nevadí, že se přidám?“
,,Vůbec ne.“ Sophie chytila kamarádku z druhé strany za paži a společně vyrazili k hřbitovu, který se nacházel na druhé straně kopce města. Sophiin dům a farma Darsyů se nacházely kousek od sebe, ale na kopci nad městem, které bylo v malém údolí obklopeno lesy a loukami s poli farmářů, ale v centru města byly továrny, velké firmy a moderní stavby, proto se někteří rozhodli bydlet dál od toho všeho hluku. Pomalu došli na rozcestí, kde stálo auto Paula, malý vůz s korbou staršího typu, ale děvčata si nestěžovala, vyskočila si na korbu a nechala se odvést přes město až ke hřbitovu, kde černoch zaparkoval auto a nechal dívky vystoupit z auta.
,,Počkám na vás tady, musím ještě něco vyzvednout. Takže za dvacet minut tady?“ když obě dívky přikývli, zamával jim a odjel zpět si něco vyzvednout na poštu do města. Samantha podala Sophii bílou růži a společně vyrazily k hrobu Flauerových. Prošli dlouhou cestou, až se dostaly k poslední řadě hrobů a tam leželi její rodiče s bratrem. Sophie se podívala na rodinný hrob a položila k němu růži, Samantha zapálila tři svíčky za tři předčasně odebrané životy.
,,Dáš mi chvilku?“ Sophie se podívala na svou kamarádku, která přikývla a pomalu se vracela k místu, kde se měly setkat s Paulem, zatímco ona se dala do tichého pláče a mluvila k fotkám rodičů, co byly na hrobě. Chtěla mluvit ještě dál, ale najednou zaslechla nějaký hluk nesoucí se nedaleko od ní, proto se zvedla a vydala se za rámusem, co vycházel z pravé strany konce hřbitova. Došla na konec a nakoukla za vysoký strom, co stál skoro na okraji hřbitova, zpoza něj se ozývaly hlasy a rány. Uviděla dva mladé kluky, kteří si vyměňovali názory v pěstním podání. Neviděla jim do tváře, jelikož měli na sobě černé mikiny s kapucí, přesto vypadalo, že se znají. Bylo vidět, že ten větší a stavbou svalnatější má navrch oproti tomu hubenému klukovi, co byl jako párátko. Chtěla se potichu vytratit a raději se do toho nemíchat, nebyla to její věc, ale v ten moment jí zazvonil mobil. Rychle to vzala a skrčila se za stromem, i když oba kluci ustali v souboji.
,,Ne, nečekejte na mě. Jeď domů, Samantho.“ tipla to, co nejrychleji to šlo, ale to už za sebou uslyšela odkašlání si. Pomalu vstala a otočila se za sebe.
,,Co tady děláš?“
,,Já? To bych se měla já ptát tebe.“
,,Když to říkáš, Sophie Flauerová.“ mladý muž zkřivil obličej do úšklebku, dívku tím vyděsil, proto ihned dodal: ,,Nemusíš se mě bát, po tobě nejdu.“
,,Co jsi zač?“ Sophie si přitáhla černý kabát k tělu, jelikož začal vát studený vítr, blížila se silná bouře. Oba se podívali na oblohu a když se střetli pohledy, on si sundal kapuci a dívka zůstala zírat s otevřenou pusou.
,,Chtěla si vědět, kdo jsem. Nečekala si syna majitele firmy značky Apple a bratra Daniela Seldera.“ k jejímu velkému překvapení před ní stál Nick Selder, nejmladší mistr světa ve své kategorii v kickboxu. Znala tohoto kluka z plakátů a reklam na kickbox, stejně jako jeho staršího bratra Daniela Seldera, který se věnoval taktéž kickboxu a patřil ke špičce těch nejlepších v nejvyšší kategorii. Věděla, že v jejich městě existují místa s názvem ,,Podsvětí“, kde se bojovalo ilegálně v arénách o veliké prachy, podle všeho to řídila mafie a libovala si v tom, jejich město Podsvětím oplývalo a každý si tohle město zapamatoval pod názvem ,,V ringu smrti“ a zde začíná náš příběh...
Komentáře
Přehled komentářů
Je to strašné!!! jako co to kurva?!! =,= dělám si prdel xDDD je to super, co ti na to mám říct ? :'D Je mi líto jejich rodičů, ale na druhou stranu má fajn kámoše :))) další díl už nekomentuju =,= :'D
..hmm..
(Kate & Flow , 24. 7. 2014 9:46)tak tohle je hodně zajímavý, prolog nás zaujal. ty jsi asi byla v minulém životě vrah, ty máš sklony k zabíjení. v Ice Revenge to bylo taky zabíjení. a v tomhle se taky bude jedna o zabíjení, že jo? jenom předběžně hádáme(už podle názvu a sportu v něm)
Re: ..hmm..
(En, 24. 7. 2014 12:02)Děkuji holky, jsem ráda, že Vás to upoutalo a rozhodně se budu těšit na vaše komenty, abych tak věděla, co si o tomhle příběhu myslíte, protože já ani moc nevím o tomhle sportu, ale jaksi se mi to zalíbilo :D a uvidíte, co se bude dít dál :)
Re: Re: ..hmm..
(Kate, 24. 7. 2014 18:31)
Jestly chceš tak já napíšu kámošovi. ten by kickboxu něco mohl vědět, sice chodil na box ale je to skoro to stejné.
:D
Re: Re: Re: ..hmm..
(En, 26. 7. 2014 14:29)Ne to je v poho...já už totiž mám celý tento příběh napsaný, takže už je zcela dokončený :D...
....
(Bai, 9. 8. 2014 21:41)