2. Tajemný ochránce
2. Tajemný ochránce
Pomalu se probouzel z bezvědomí, hlava mu třeštila na všechny strany, nic moc si nepamatoval, vše bylo tak rozmazané. Chytil se za spánky, kupodivu neměl svázané ruce, takže mu nechali aspoň trochu pocitu volnosti, byl rád, že mohl použít ruce. Opřel se o ně a posadil se, byl v nějaké obrovské jeskyni, přesto byla nádherná. Její stěny se leskly stříbrem a nahoře několik metrů nad zemí byly udělané otvory, takže sem propadaly sluneční paprsky a bylo vidět samotné slunce. Seděl na velké kamenném stole, který se podle všeho používal jako postel pro vězně, měl tam pár dek, vodu a jídlo, vlastně nečekal takové pohodlí, ale kromě tohohle tady nic nebylo, jen čtyři holé stěny jeho nového domova. Chtěl se postavit, ale sykl bolestí. Nejenže měl zlomenou nohu, ale jeho hrudník byl roztrhaný, sice jen na povrchu, ale i tak to nebylo příjemné. Pak se chytil za spánky, snažil se rozvzpomenout. Viděl jen mlhu, krvavý zmatek a ji, ženu.
Vzpomněl si na dívku, jak podřezává krk jeho příteli a pak vyrvává srdce kapitánovi ochránců, bylo mu zle, chtělo se mu zvracet při pomyšlení na tolik krve a zmařených životů. Nechápal jen, proč je Omerkiné napadli a tvářili se tak smutně a nenávistně. Pokusil se opět vstát, ale znovu to nedokázal, pouze zaklel.
,,Neměl by ses pokoušet vstát, natož pak utéct. Hlídají to tady ti nejlepší z nás. Jedním z tvých strážných je i moje sestra a její nejlepší přítel, vycvičený na zabíjení a uštvání nepřítele.“ ozval se jemný hlas, byl to hlas té světlovlasé dívky. Podíval se za zvukem hlasu, viděl jen její siluetu, stála v rohu místnosti u dveří vězení. Měla na sobě bílé šaty lehkého střihu, ale byly posázené diamanty. Taktéž její stříbrná čelenka byla z bílých perel, nepochyboval o tom, musela to být jedna z princezen krále Omerkinů. Záleželo teď, která z jeho dvou dcer to ale byla, říkalo se, že jedna je přesným vzhledem své matky a vlastnostmi je celý otec, byla to opravdová princezna, snažila se být ke všem laskavá a hodná, ale prý umí i zatáhnout krutě drápky. Ta druhá byla nevlastní, byla sama sebou, neznala pravidla a odmítala plnit rozkazy, jak už svého otce, tak jiných. Říkalo se, že je neovladatelné a nikdo jí nedokáže zkrotit, milovala svého koně, který jí byl tím nejdražším přítelem, spolu byly nebezpeční zabijáci pro každého. Sloužila jako vrchní velitel mužů krále Awga, jejího otce. Při shrnování si informací o princeznách si nevšiml, že se objevila před ním na kamenné posteli a bedlivě ho pozoruje. Když zvedl hlavu, byl uchvácen princezniným pohledem, její oči byly svěží, ale zároveň ledové jako rozbouřené moře a ty vlasy, na slunci se třpytily jako diamant a ve stínu svítily jako rozžhavená hvězda, byla opravdu přitažlivá.
,,Jak se jmenuješ?“ pohodila vlasy, které se zvlnily a spadly jí až k bedrům. Braveg se podíval opět do těch nezapomenutelných očí, přesto neodpověděl. Zasmála se a propíjela ho svým pohledem, teď si všiml, že kdyby měla být zvířetem, byla by jistě kočka. Měla pozorné kočičí oči, nic jim neuteklo. Tvář byla jemně řezaná a její kůže byla jemná a lesklá jako hladina oceánu, přesto působila, že je téměř bílá.
,,Já mám času dost, nevadí mi čekat.“ snažila se ho aspoň vyprovokovat, ale on dál mlčel. Když pochopila, že ho nepřiměje mluvit, podívala se na jeho zraněné tělo, pomalu se léčilo.
,,Ochránci...umíte se rychle léčit, ale tyhle rány se ti špatně hojí. Bolí to moc?“ nezaujatě se zeptala a brala zlatý pohár do ruky, ale zase žádná odpověď, znovu se usmála.
,,Svým vzdorem ničeho nedosáhneš. Já ti chci jenom pomoc, tak ji neodmítej. Ještě ti to přijde vhod.“ vážně se podívala na muže před sebou.
,,Pomoc? Proč by si mi pomáhala, když tvá sestra pozabíjela všechny z nás, bezdůvodně!“ vyštěkl a nenávistně ji propíjel svým pohledem.
,,Nebylo to bezdůvodně. Dostala rozkaz-“
,,Je mi to jedno, nezajímají mě vaše důvody, ať byly jakékoliv, prostě jste nás napadli, ale to byla chyba. Naši starší ukončí spojenectví mezi námi a pak si shánějte léčitele, kde chcete.“ byl znát hněv v jeho hlase.
,,Vaši starší? Chceš slyšet pravdu, tak mě nepřerušuj.“ kousla se do zápěstí, odkud začínala stékat do poháru tmavě rudá krev, která byla horká, takže se z ní kouřilo, podala mu to a naznačila, a to vypije. Její koutky rtů byly od krve a po bradě jí stekla kapka krve, ta spadla na její prst, olízla ho a zatvářila se vcelku spokojeně.
,,Není to zas tak špatná krev...“ počkala, až to dopije a podívala se na jeho rány, které se okamžitě zacelily ani jizvy nezůstaly, spokojeně se usmála. Její oči svítily do červenooranžové barvy a jasně žluté žilky v nich se nedaly přehlédnout, v ústech měla ostré zuby, připomínaly vzhledem dračí tesáky. Na rukou měla prodloužené nádherné nehty, které byly ale pěkně ostré a dokonalé smrtící zbraň, přesto byla stále krásná, když se zklidnila, měla svou pravou podobu.
,,Včera odpoledne se vrátil průvod s naším princem, mým bratrem, byl mrtvý a jeho většina mužů taky. Mluvily o tom, že je napadla skupinka ochránců, jednoho z nich předvedli k výpovědi pravdy. Přiznal se, že to byli oni, ochránci. Než stačil někdo něco udělat, rádcové našeho otce a náš lid se vzbouřil, chtěli smrt všech ochránců za našeho prince Alina. Otec pověřil mou sestru, aby se o to postarala, nechtěla, ale nesnažila se otci vzdorovat, tedy poslechla jeho přání a vyjela k vám, do vašeho sídla a všechny ochránce zabila i s vašimi staršími. Poslední skupinka ochránců jste byli vy, odmítala vás zabít, ale když uslyšela, že jeden z jejích oblíbených mužů byl zabit dalším ochráncem, vztek ji naplnil na tolik, že neváhala s rozkazem o vaše zabití. Pak už byl jen boj a vy jste prohráli, přišli jste o všechny muže, ale ty si přežil. Viděla jsem tě bojovat, přestože si měl nechuť a pokaždé když si zabil někoho z nás, naplnila tě lítost k odebranému životu, tak si zabil třináct našich nejlepších vycvičených mužů, které trénujeme od malička na zabíjení. Bylo to téměř nemožné, ale ty si měl v sobě nějaké kouzlo, že jsem se rozhodla tě ušetřit. Zajímavý to muž, řekl můj otec, když jsem mu o tobě vyprávěla. Si tak silný, odvážný, tajemný, ale přesto hloupý. Měl by si začít mluvit nebo tě bude čekat mučení, můj otec už vydal rozkaz, ale když řekneš pravdu, budeš moci žít. Takže se podvol, nebuď nezlomný.“ snažila se vyloudit úsměv.
,,Děkuji ti za upřímnost, ale mám pro tebe taky něco...já jsem nezlomný a nepodvolím se, nezapomeň to vyřídit tvému otci.“ s úsměvem si lehl a zavřel oči.
,,Čekala jsem, že to řekneš. Tak se aspoň nestav proti mojí sestře.“
,,Proč ne?“
,,Bude tě chtít za každou cenu zabít.“
,,Že jsem se vůbec ptal, takže další zpráva, co jsem tak trochu čekal, jestli už nic nemáš na srdci, tak můžeš jít.“ Braveg ji odbyl a dál se spokojeně usmíval se zavřeným očima, přičemž si dal ruce pod hlavu. Slyšel jen její kroky, jak se vzdalují a pak zabouchnutí dveří.
Pokračování příště...
Komentáře
Přehled komentářů
Teď jenm tři tečky. j to super příběh začíná se nám zamlouvat a líbit. jdeme na další dílek. :D
Re: ...
(En, 5. 7. 2014 18:15)Děkujííííí :D, to mě mocinky těší a Vaše komenty ještě více :)
..........
(En, 22. 3. 2014 18:50)Tak to si mě velmi ale velmi potěšila tím, že se ti to líbí a baví tě to...pamatuji si, když si mi na tenhle příběh řekla, že tě to nebaví, protože tomu jaksi nerozumíš, tak zkus zůstat v obraze a kdyby něco, tak se ptej...třeba budu znát odpověď, jinak se máš na co těšit, tak jen se mnou a s tímto příběhem vydrž :D
..........
(Bai, 22. 3. 2014 12:10)mě se to líbí, myslím, že mě to i začíná bavit, Braveg je pěkně umíněný, nj, typický chlap :P ale já bych taky nic neřekla!!! možná kdyby mě mučili... hmmm... No každopádně pokračuj, tohle se mi zatím líbí, těším se co bude dál :D
...
(Kate &Flow, 5. 7. 2014 10:01)