Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


28. Připomínka otce, který je pořád s námi

18. 4. 2014

28. Připomínka otce, který je pořád s námi

 

Uběhlo téměř deset let, od doby, kdy zde byla naposled, to byla dlouhá doba. První její dojem z této cesty byl všelijaký, ale pak její prázdnotu naplnil známý horský vzduch, který tak dlouho necítila. Po svatbě Bii museli zamaskovat vše o jejich existenci, takže naplánovali, jak to udělat tak, aby je nepostrádaly rodiny a nehledala je policie. Použily sílu sebe samých a nechaly policii najít jejich mrtvá těla, která byly jen iluzí, ale vypadala jako pravá, nakonec je prohlásili za mrtvé a oni si mohli i oddechnout, že nikdo z lidí je nebude stíhat. A tak začali žít nový život....

 

Když přijeli do Ameriky, začali žít všichni v malém městečku plném démonů a čarodějek, kteří po zničení Tourgheda žili v míru, aspoň jedno pozitivum, to si říkala Nella, která byla zničena po odchodu Lukeho. Jeho rodina o tom samozřejmě věděla, takže trvalo dlouhou dobu, než jim odpustila, nakonec se z nich stala jedna velká a šťastná rodina, ale opravdu byli všichni spokojení? Po narození Nellina dítěte samotná matka byla překvapena, že má chlapce. Vzpomněla si na Lukeho slovo. ,, Miluji tě a jen tak mimochodem. Líbí se mi jméno Bryan.“ on to musel tušit, musel vědět, že budou mít spolu krásného zdravého a silného syna, jelikož chtěla dát na Lukeho slova, pojmenovala jejich syna Bryan, který byl pravým synem svého otce. Stal se z něj démon, ale někdy dokázal použít i moc čaroděje, trénoval své schopnosti od malička, Nella věděla, že by to jeho otec takhle chtěl. Udělala, co chtěl a co by si jistě přál, dopřála mu klid, ona ho však za těch deset let života v Americe nenašla, probouzela se v noci s pocitem prázdnoty a často si zavolala do postele na prázdné místo vedle sebe Bryanova psa, Aiga. Podle jejího syna to v jazyce démonů znamená vyvolený, a to oba byli, to věděla, byl vyjímečné dítě, mohla být na něj jen hrdá. Jednoho rána se vzbudila a Bryan jí nechal vzkaz, že jel s kamarády do Evropy, okamžitě se za ním rozjela a našla ho s úsměvem na tváři, jak se vybavuje s paní, která ho nechtěla samotného pustit letadlem, nakonec se ukázalo, že to byl nápad Matyase a jeho úžasná tetičky Bii, která ho rozmazlovala, jak jen mohla, sama ale o dětech, či o jednom dítěti nechtěla slyšet. ,, Tak tedy letíme domů...“ řekla tehdy na letišti a teď se vezla s Matyasem, Biou a svým synem do jejich městečka. Nevěděla, jak se má na to všechno tvářit, deset let od domova byla dlouhá, přestala přemýšlet o emocích a vypnula, dala se do meditace a pobrukovala si písničku, kterou jí kdysi naučil Luke, pak jen slyšela slova, kterých se tak trochu obávala. ,, Tak a jsme tady.

 

První vyběhl Aigo, za ním běžel rozdovádění Bryan, hrál si se svým štěnětem německého ovčáka na honěnou, kdy se snažil vzít psovi klacek z tlamy, nakonec skončili oba v blátě na zemi, kde se smál a Aigo mu oblizoval tvář. ,, Ráda vás vidím, pojď ke své babičce, maličký...“ paní Gressová napřahovala náruč pro svého vnuka, kde Bryan skončil. Jeho prarodiče sem jezdili tak čtyřikrát do roka, Matyas s Biou jezdili pravidelně každého půl roku, milovali to tady oba dva stejně, ale Nella to zde viděla nyní poprvé za deset let, dlouhých deset let, vypadalo to tak známě, jako doma, ale pro ni se vše změnilo, už to nebude nikdy jako dřív, tím si byla jistá, svůj domov opustila a byla rozhodnuta se vrátit do rodné země Lukeho, kde se už konečně naučila perfektně anglicky. Bryana od malinka učila i češtině, takže neměl s výslovností žádný problém, mluvil jako rozený Čech. Podívala se po krajině a pak spočinula pohledem na Gressových. Pan Gress se na ni usmál a šel ji obejmout, jejich vztahy se v posledních několika letech vylepšily k nepoznání, pomáhal jí v těžkých časech a ona mu pak pomáhala svou prací, naučila se prodávat nemovitosti a to jí aspoň začalo bavit a přivedlo na jiné myšlenky než na otce Bryana. ,, Ahoj, Nello..pojď, taky tě obejmu.“ paní Gressová k ní natáhla své ruce a rozevřela náruč, tu Nell ráda přijala, bylo to dlouho, co se takhle všichni sešli. ,, A kde jsou pejsci?“ zeptal se Bryan své babičky. ,, Ou..zlatko, je nám to moc líto, ale už umřeli, byli už moc staří, ale ty máš hezkého pejska, povíš mi něco o něm?“ babička svého vnuka milovala. ,, Jmenuje se Aigo, babi.“ protočil oči její vnuk. ,, Jo jo, jasně, já jsem ta stará babina, co zapomíná.“ ,, Ta, co má toho Němce?“ zasmál se Bryan. ,,Bryane! Okamžitě se omluv babičce.“ Nella se nestačila divit, co se její syn stihl naučit ve škole. ,, Jen ho nech.“ pan Gress si ho vzal do náruče a odnesl si ho do domu, v patách se jim sunul špinavý Aigo. ,, Tak pojďte, máme o čem mluvit.“ starší čarodějka chytila Nellu okolo ramen a odvedla ji do domu. ,, Dáte si čaj?“ ,, Ano, moc rádi, díky mami.“ Matyas dělal něco na notebooku, Bia si povídala s tchánem a Nella seděla v kuchyni s paní Gressovou. ,, Je to už deset let, deset dlouhých let, co....“ podívala se na Nell, která mlčky přikývla, pak ji chytila čarodějka za ruku. ,, Nechtěla jsem ti to připomínat, drahoušku, omlouvám se, ale měla by si začít konečně žít, můj syn by tě nechtěl vidět takovouhle, takto utrápenou.“ ,, Já vím, ale nedokážu jen tak zapomenout, navíc Bryan mi ho až moc připomíná, za to jsem vděčná, aspoň něco mi po něm zbylo.“ Nella byla na pokraji slz, horší to ale bylo,když doběhl Bryan a držel v ruce fotku, kde byla jeho matka s otcem. ,, Babi...proč máš fotku mají mamky v pokoji, kdo to je, ten muž?“ Bryan si vylezl babičce na klín, ta se podívala vyčítavě na Nell, ale ta jí stihla odpovědět. ,, Neměla jsem odvahu mu to říkat, nedokázala jsem to, proto jsem všechny fotky schovala.“ špitla a zamíchal si čaj. ,, Maminka ti nikdy neřekla o tatínkovi, neřekla ti, jak vypadal?“ sledovala Bryanovo zakroucení hlavou, ,, tohle je tvůj tatínek. Tady byly s maminkou ještě spolu.“ ,, Vypadá mladě, líbí se mi můj tatínek. Máma mi řekla, že umřel, jak? Co se mu stalo? Proč s námi nikdy nebyl? Vždycky jsem o něm snil, chtěl jsem vědět, jak vypadá.“ podíval se na svou matku, ta ale mlčela a snažila se nezačít plakat. ,, Tvůj tatínek byl démon, stejně jako ty a jeden zlý démon ho ovládl, ale proto, aby byl zničen, musel tvůj tatínek umřít. Díky tomu jsi ty, tvá maminka a my všichni ostatní v bezpečí. Jestli chceš, můžeš si tu fotku nechat.“ ,, Nechám si ji, děkuji ti babičko. Budu tak na tatínka myslet ve dne v noci, budu ho mít neustále u sebe.“ ,, On je neustále s vámi, na to nezapomínej...je s vámi tady.“ položila ruku vnukovi na srdce, jen se usmál. ,, Miloval tatínek mou maminku?“ ,, Hrozně moc, ale odešel dřív, než ses ty narodil, teď tě střeží z místa, které my nevidíme.“ babička mu všechno o tatínkovi vysvětlovala, všechno, co chtěl vědět, na svých deset let byl velmi chytrý, všímavý a šikovný, spojoval si souvislosti rychle k sobě. ,, Jak se jmenoval můj táta?“ Bryan hladil na zemi Aiga. ,, Luke Gress, tvá matka si vzala jeho příjmení, jméno taky vybíral tvůj otec. Nella nám řekla, že by chtěl, aby se jeho syn jmenoval Bryan.“ ,, A jak udělá démon čarodějce dítě? To je divné, každý je jiná rasa. Jsem taky divný, jiný, mami?“ Bryan se podíval na Nell, která rychle vstala od stolu a běžela ven. ,, Omluvte mě, prosím.“ musela se vzdálit, myslela si, že to zvládne, ale Lukeho jí připomínali čím dál tím víc. Čím déle tady byli, tím víc se jí vraceli vzpomínky, nevěděla, jestli to snese, bolest na duši se skoro zacelila, ale teď? Jako by to bylo první den poté, co Luke odešel, dala si ruku do dlaní a začala plakat, okolo ramen jí chytily horké ruce. ,, To bude dobré.“ byl to Matyasův hlas. ,, Ne nebude, Matyasi..já nezapomněla, nejde to a ta bolest tady pořád je, pořád nevím, jestli se s tím vyrovnám.“ ,, Pokud tě Luke někdy miloval, tak si myslím, že to bylo pro tvou lásku k němu, takže je jen pochopitelné, že nezapomeneš...sama si mi říkala, co ti řekl...,, navždy ,,. Vždy ho budeš mít někde hluboko uvnitř sebe, on tam bude mít místo.“ ,, Já odsud musím zmizet...“ všimla si jeho výrazu, ,, nezlobte se, ale připomíná mi ho to moc, nejenom ty řeči, můj syn a jeho pokoj, ale taky ty stromy, to slunce. Pamatuji si, kdy jsme se na něj naposled spolu dívali.“ ,, Pro své dobro, udělej, co je potřeba, ale třeba najdeš klid, když tam půjdeš. Deset let si tam nebyla, jeho památka stojí za lásku k tobě.“ Matyas ji tam nechal o samotě a jen s jejími myšlenkami.

 

Na protest Bryana jim večer zabalila všechny věci a byla připravena odletět zpět do Ameriky. Když se ráno dívala na svého syna, byl jako on, jako jeho otec, Luke. Natáhla k němu ruku. ,, Luke...“ zašeptala, stýskalo se jí po jeho teple, po jeho ochraně, po něm celém. Brayn byl přesně jako on, jeho hnědé vlasy, které se lehce vlnily od jeho brady, stejně tak zdělil barvu očí po otci, oříškově hnědé oči připomněly každému Lukeho oči, ale byl to Bryan, kdo všem připomínal Lukeho. Taky měl i jeho povahu, po matce nezdělil skoro nic, jenom ovládání magie, z většiny byl svým otcem. Brzy ráno vstala a přemýšlela o Matyasových slovech, co dá za to, jít se tam podívat? Nic. A tak se vydala k jeskyni, kde před deseti lety zemřelo spoustu čarodějek. Našla tam na louce za jeskyní hrob, byla to památka na Lukeho, sice neměli jeho tělo, ale zasloužil si tuhle poslední připomínku. Sedla si do trávy před hrob, na který položila smuteční věnec a rudou růži. ,, Ahoj, lásko...chybíš mi, každým dnem se mi po tobě stýská.“ slza jí stekla na hlínu v hrobě. ,, Chtěla jsem ti jen říct, že to bez tebe nezvládám, nedokážu to. Tvůj syn, náš...“ opravila se, ,, je skvělý, je celý ty a za to jsem vděčná, ale já nemám klid, nenašla jsem ho a kdyby si mi dal jen náznak, abych ho konečně našla, byla bych nejspokojenější žena na světě. Řekl si ,, navždy ,, , to je dlouhá doba a čekám na den, těším se na den, kdy se opět sejdeme, snad to nebude dlouho trvat, miluji tě. Navždy sbohem.“ pohladila hlíny prsty, zvedla se a otočila se k odchodu, ale okvětní lístek rudé růže se vznesl ze země a pomalu se nesl k její dlani, kterou měla napřaženou k větru. Vylekala se, ale pak si štěstím oddechla, Luke ji vyslyšel, žádala o klid, žádala o znamení, byl s ní, navždy byl s ní. Slzy jí stékaly spokojeností po tváři, chytila lístek do ruky, kde ho pevně sevřela, teď a tady konečně po dlouhé době objevila to, co nemohla deset let najít, klid na jejím srdci a duši. ,, Děkuji...“ zašeptala, slova patřila jemu, muži jejího srdce. Luke byl možná mrtvý, ale v jejích vzpomínkách žil navždy, teď mohla opět žít s poklidem. Podívala se na Lukeho pomník, rozfoukla za pomocí kouzla okvětní lístky růže a pomalu odcházela zpět k domu, jejímu pravému a jedinému domovu, byla doma tam, kde byl i Luke, tady.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Amazing...

(Werewolf, 10. 2. 2015 14:05)

Super story, neskutečný vývoj. Plusové body jsou i za to, že to neskončilo happy endem. A epilog přímo vynikl a uzavřel příběh... A jde se na další;-)