Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kapitola 4.

3. 5. 2014

Kapitola 4.

Předchozí díl

Pomalu otevřel oči a nechápavě se rozhlédl kolem sebe. Všude byl klid, jen z kuchyně se ozýval tlumený hlas jeho mladšího bratra. Chtěl se posadit, drobná ruka jej však zatlačila zpátky do pohovky. Nechápavě pohlédl do dvou zelených očí.
„Bati…?“ Jeho malá sestra se na něj mile usmála. Opravdu byla proti němu malinká. Pokud on měl takových zhruba 195 cm, no skoro dva metry, Batia měřila pouhých 146 cm. Ani trochu si jako sourozenci nebyli podobní, taky nebyli vlastní. Každý z nich měl jiného otce. Batiin nejstarší bratr měl krátké světle hnědé až blonďaté vlasy, dalo by se přirovnat k „pochcané slámě“. V jeho hnědých očích se odrážela nezaujatost společně s velkým otazníkem co se stalo. Otevřely se dveře kuchyně, jimiž do místnosti vstoupil mladý démon. Měl delší modré vlasy s ofinou přes jedno oko, na ofině tři tmavě modré pruhy. Už z dálky se usmíval jako největší neviňátko, byť k tomu měl hodně daleko. Za veškerý nepořádek v domě vždy zodpovídal on. Sám se taky nazval bohem bordelu, jen nikdo nevěděl, jak přesně to myslí. Jeho vstřícné tmavě hnědé oči nejistě pohlédly na nejstaršího člena této rodiny. Byl vyšší než jeho sestřenice, tak o deset centimetrů, přestože byl mladší. K jeho neodmyslitelné Image patřilo vždy tričko se znakem Batmana, které ani tentokrát ve své skříni nezapomněl.
„Já myslela, že vám všem dává Tayler kárání.“Batia si svého bratrance pozorně prohlédla.
„No to sice jo, ale já se ke všemu dobrovolně přiznal a pak odešel.“ Nevinně se usmál a na stůl postavil dva hrnky kafe.
„Můžete mi ještě jednou někdo zopakovat, proč mám ve svém domě vlastně nastěhovaného tvého bratrance a nějaké dva úplně cizí kluky?“Zeptal se Dave a znovu se pokusil se posadit, Bati ho však opět „ugaučila“ prostě položila na gauč.
„Že dobrovolně přiznal a ještě k tomu jak vidím, vyšel bez jediného škrábnutí! Děláš si ze mě srandu? Proč tobě vždycky všechno projde?“ Nesouhlasně si dupla nohou. On se jen zhoupl ze špiček na paty a při tom mlaskl.
„Nestěžuj si, doma by mi to neprošlo, proto jsem taky vypadl, abych je nemusel věčně poslouchat: Danny, udělej to, Danny udělej tamto… Danny, co si zas udělal Martymu?! Bla, bla, bla!“ Oba ze své diskuze naprosto odstavili chudáka Davea. Ten už se raději ani nevnucoval a  jen čekal, až si to dopoví. Z kuchyně mezitím vyšel Tayler v mírně podrážděné náladě. Sledoval svoji sestru s Dannym, jak se baví a Davea, jen tak ležícího na gauči se znuděným pohledem.
„Co se přesně stalo?“Zeptal se Dave aspoň Taylera, ten mu byl schopný odpovědět.
„No, přišli jsme domů a jako obvykle tu byl bordel, barák nám málem plaval, všude to tu smrdělo a Danny s Johnym se hádali v kuchyni,“ vysvětlil Tayler situaci, „spíš bych ale rád věděl, co se stalo tobě…?“To už zpozorněla i Batia.
„Byl jsem na lovu, jenže mě někdo, nebo něco napadl. Vidím ve tmě dobře, ale tohle jsem fakt neviděl. Když jsem padal později tím srázem, jak se mi podlomily nohy a zadní tlapa mi na mokré trávě ujela, ztratil jsem svůj deník. Potřebuju ho, ale on tam prostě nebyl. Pak jsem se raději vydal sem, s tím, že ráno se ho vydám hledat znovu.“Z kuchyně vyšli i Johny s Tobiasem. Byli bratři, skoro jako dvojčata, přestože Tob byl asi o pět let starší. Oba měli blonďaté delší postupně sestříhané vlasy, jen Johny měl zeleno šedé oči a jeho starší bratr tmavě modré. Nebyli démoni jako ostatní, vlastně skoro nikdo nevěděl, co jsou zač a odkud přišli.
„To je pro tebe ten deník tak důležitý?“Zeptal se Danny nezaujatě, sedl si na gauč a nohy s lehkostí vyhodil na malý konferenční stolek. Dave při jeho dosednutí na sedačku, která se tím tak trochu prohnula, sykl bolestí.
„Jak by bylo tobě, kdybys ztratil fotku té svojí milované, kterou sis stejně vystřihl z novin?“Zeptal se ho Johny a posadil se vedle Bati na opěradlo křesla. Tayler mezitím prohlížel rány svého staršího bratra, nevypadaly dobře, dostala se do nich hlína a prach, což mohlo vést až k pěknému zánětu, postupem času by mu rány, bez pomoci dezinfekce, začaly hnisat a to by opravdu nebyl moc pěkný pohled.
„Zítra nikam nepůjdeš,rány se ti musí pomalu léčit.“Rozhodl nakonec. Dave silně zatnul ruce v pěsti, vyvolal svoji vnitřní sílu, aby se mu rány uzdravily co nejrychleji.
„Já si tady asi mluvím, jen tak sám pro sebe…" Tay vyhodil rukama a odešel naštvaně do svého pokoje.
„Zítra ráno, ještě než odejdu k šéfovi, se ti po tom deníku podívám…“Slíbila Bat a odešla za svým bratrem.

Obloha se začala rozjasňovat. Země se probouzela do dalšího dne bez slunce, které bylo věčně skryté za tmavými mraky. Byl zázrak, že se přes ně sem tam dostal nějaký paprsek světla, ale jinak byla tato země uvržena do věčné „tmy“, do dnů bez slunce a to vše jen kvůli hříchu… Na obloze zapískal velký jestřáb, párkrát mávl křídli a následně se střemhlav vrhnul přímo mezi stromy, kde už na něj čekala jeho paní s koženou rukavicí, na níž zlehka přistál. Naposled zapískal a pak se jí podíval do očí.
„Našel něco?“Zeptal se Tayler a rozhlédl se kolem sebe. Batia se podívala jestřábovi hluboko do očí.
„Ne… ten deník tu nikde není a nebo jsme si spletli místo… Každopádně, musím brzy vyrazit k řece. Dnes mám hodně práce.“ Tayler pokýval hlavou. Jeho bratr v tom deníku musel mít něco opravdu důležitého, když ho tak moc potřeboval. Nikdo se ho na něj neodvažoval zeptat. Danny zastával názor, že si tam píše svoje milostné vymyšlené románky a nejtajnější přání, Bati myslela, že žije nějaký utajený život a do deníku zaznamenává, co se stalo. Tayler na to raději neměl žádný názor.
„Dobrá, dáme tomu ještě chvíli a jestli ho nenajdem, zkusíme to zase zítra někde jinde.“ Bati souhlasně přikývla a znovu vypustila jestřába.
„Co máš vlastně teď za kšeft?“ zeptal se Tay, když pročesával kapradí.
„No, včera jsem odevzdala poslední objednávku, dnes dostanu novou a prý mi mají přidělit partnera, tak jsem zvědavá, co to bude…“Nepatrně se usmála, její úsměv však nebyl ani trochu nadšený. Sledovala hustý lesní porost, očima, momentálně své démonní zlaté barvy, pátrala po deníku, nebo alespoň jedné z jeho zažloutlých stránek, která by je přivedla na stopu. Neviděla však nic. Zatímco se rozhlížela, vytáhla z malé torzy (takový malý vak) u pasu kousek papírku, něco na něj napsala a zapískala na prsty. Jestřáb se snesl na její ruku. Papírek smotala do ruličky a provázkem jej připevnila k noze ptáka, který se následně vznesl.
„Už nemám čas… Vrátím se zítra a budu hledat znovu.“ Pronesla tiše, ještě před tím než tiše zmizela v lesním porostu. Vydala se nejbližší jeskyní k řece, kde už na ni čekala malá loďka, jež ji měla vést dvanácti branami k dalšímu dlouhému dni…

 

Další díl

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

....

(En, 5. 5. 2014 19:37)

Huhůůůů, úžasná kapitolečka, už se moc těším na další a čekám koho Bat přiřadí, každopádně by mě zajímalo kdo zranil jejího bratra. Ale z toho bordelu, co mají v domě, z toho kálím smíchy :D, jo a u mě na blogu jsou dva dílečky k příběhům, tak mi dej koment

:D

(Kate-chan, 4. 5. 2014 13:58)

Další skvěká kapitola. moc se mi to líbí. doufám že tenhle příběh nesmažeš. byla by to škoda :D