Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kapitola 12.

9. 8. 2014

Kapitola 12.

Předchozí díl

 

1876 1. června, Kanada

Slunce příjemně hřálo, bylo něco kolem desáté ranní hodiny, když upírka vyrazila s Gureou na trh, pro nějakou zeleninu a další potřebné věci. Něž došli do centra malého městečka, tržnice již byla plná. Proplétali se davem lidí, Gurea nesl dva košíky a Rallisa si držela svoji tašku. Společně se zastavili u prodejce zeleniny a upírka začala vybírat. Vzala pár rajských jablek, byla na ně zvědavá, bylo to jedno z koloniálních potravin, stejně jako například kukuřice a ona potřebovala zkusit něco nového. Právě při placení jí upadl jeden klas kukuřice. Gurea se pro něj chtěl zohnout, Rall byla však rychlejší.
„Hej ty! Co si to dovoluješ?!“ Rallisa s děsem v očích sledovala, jak její pomocník padá na kolena s křečí v zádech, způsobenou ranami bičíku, od cizího muže. Dostal již čtyři rány, muž chtěl zasadit pátou, ale upírka velmi rychle zakročila. Sama si stoupla zády mezi bič a Gureu. Muž ji sledoval s nenávistí v očích, upírka se k němu otočila se zamračeným pohledem.
„Spíš co si to Ty dovoluješ, ty jedna tlustá bečko sádla?! Mlátit cizí lidi, že tě hanba nefackuje!“ Pěkně od plic muži vynadala a poslala ho do oných míst.
„Slečno, myslím, že si neuvědomujete postavení vás a vašeho otroka.“Řekl s klidem muž.
„Já si zas myslím, že vy si pro změnu neuvědomujete, že obezita může zabíjet.“Odsekla a pomohla Gureovi na nohy. Všichni lidé kolem se zastavili a jen přihlíželi. Některé ženy se začaly při upírčině poznámce tiše smát. Muži na dívku jen ukazovali a šeptali si mezi sebou.
„K otrokům se nechováme slušně, jsou hluboko pod naší úrovní, mají nám sloužit, mají být trestáni za každý svůj prohřešek. Ukážu vám, jak se k těm zvířatům správně chovat.“Chtěl ji odsunout stranou, znovu si chystal bičík, že dá Gureovi pořádnou lekci, ale Rallisa se nedala odbýt. K nečekanosti trýznitele, mu na tváři přistála upírčina ruka a zůstal jen její rudý otisk.
„No to teda neukážete! Jako, co si to o sobě myslíte?! On není žádné zvíře, to spíš vy tady vypadáte jak dobře živený vepř!“ Muž si potáhl pásek na kalhotách a rozhlédl se kolem sebe, po lidech, kteří se mu smáli. Rallisa však neskončila, otočila se k lidem kolem sebe, přitom si stoupla na prázdnou bedýnku od zeleniny, aby byla výš.
„Už mě to přestává bavit! Žijeme ve společnosti, která dělá rozdíly v barvě kůže, ale podívejte se na ně! V čem jsou tak jiní? Vždyť jsou jako my! Dýchají stejný vzduch, v žilách jim koluje krev, chodí po dvou nohách! Co na tom, že mají jinou barvu kůže? Zkuste si na chvíli představit, že byste byli v jejich kůži, jaké by vám to bylo, kdyby vás někdo mlátil bičíkem, řval na vás? Oni si zaslouží, aby se s nimi jednalo s úctou, nejsou to zvířata, jsou to lidé!!“
„Hloupost! Jsou jen pomocná síla.“Zvolal muž. Všichni utichli a jen tiše sledovali Rallisu. Ta seskočila z bedýnky, vzala košíky, tašku si hodila na rameno a podepřela Gureu.
„Pojď… Tihle lidé neznají pravidla slušného chování a morálních hodnot… Mor na vás vy svině bílé!“ prskla a odešla, po jejím odchodu se mezi lidmi vzbudilo hromadné pobouření, ale to Rallisa neřešila, raději se opět potopila do svých vzpomínek.

Flash back…

Poté co dojedli, se dívka zvedla a začala sklízet věci do brašny u boku koně, zatímco rytíř hasil mokrými větvemi oheň a dusil kouř, aby je nikdo nevystopoval, poté sám odešel ke svému koni. Nemohlo mu uniknout, že si od něj drží jistý odstup a neustále jej podezíravě sleduje, věděla o každém jeho pohybu a o vzdálenost, kterou přišel blíž, ona ustoupila.
„Vlastně jsem se vám ještě nepředstavil… Jmenuji se David Agares.“Dívala se na něj s jedním zdviženým obočím, bylo vidět, že si myslí svoje.
„No, teď byste se mi měla představit vy…“Usmál se a přehodil přezku na brašně. Dívka mu však neodpověděla, jen se vyhoupla na koně, s ladností, jakou v životě neviděl, a dál jej tiše sledovala. Raději vyskočil na svého koně a pobídl jej, aby pokračoval k hranicím. Jela pomalu za ním, chtěla ho mít pod dohledem, kdyby se o něco pokusil. Zastavil se na konci lesa, odkud byl výhled do dlouhé krajiny, pod útesem, na němž stáli, plné luk, starých stromů, z několika míst v lese stoupal k nebi kouř. Rytíř tyto kouřové obláčky neklidně pozoroval.
„Bude to složitější, než jsem si myslel…“ Zašeptal a ohlédl se přes rameno na dívku, která klidně sledovala mračna na nebi.
„Brzy začne pršet… přijde bouře a řeka se rozvodní.“Ukázala na vodní tok vpravo od útesů, jež tekl napříč lesy.
„Toho se dá využít, co kdybychom přebrodili řeku, dokud je to alespoň trochu možné a pak šli po jejím druhém břehu, díky vysoké vodě se k nám už nedostanou. Nebo to snad nejsou žoldáci a utečenci?“ Chvíli zaraženě hleděl do jejich očí, nakonec nepatrně přikývl, byla nejspíš chytřejší, než si myslel, nebo uměla číst myšlenky.
„Rallisa…“Dodala ještě, nechápavě naklonil hlavu ke straně.
„Eh…?“
„Mé jméno je Rallisa Ishanie Ylve.“ Odpověděla jednoduše a otočila koně zády k útesu. Jen přikývl a rozjel se za ní.

 

Přesně jak řekla, po dvou hodinách se nebesa zatáhla, zčernala a na zemi se začal snášet slabý déšť, který však postupně sílil.  Museli koryto řeky přebrodit co nejdřív, jinak to nedopadne dobře, ale cítil, že řeka není daleko. Po nebi se prohnal první blesk, následovaný silným zahřměním, když koně pobídl v cval, dívka za ním udělala to samé. Mezi stromy se něco zalesklo, v poslední chvíli stočil, silným škubnutím hlavu koně, ten nejspíš zakopl a skončil na zemi, když se vzpamatoval, zvedl se a volně běžel, se silným zaržáním i se všemi jeho věcmi, kromě meče, který měl u pasu, hluboko do lesa. David se vyškrábal na nohy, neunikl mu škodolibý výraz dívky, která ho sledovala z koňského hřbetu. Náhle se však její pohled změnil ve vyděšený. On se s trhnutím otočil, postavil se před koně s dívkou a tasil svůj meč, proti temnému stínu.
„Není třeba hned tasit meč mladý nebojácný zachránce. Jen si vezmeme všechno, co vám patří.“
„Ralliso, na druhý břeh, hned!“ Dívka se podívala z rytíře na stoupající hladinu vedle sebe, už nezbývalo moc času.
„Chyťte ji, chce uniknout!“Křikl muž před Davidem. Z lesa vyběhlo dalších šest chlapů a chystali se chytit koně i s Rallisou. Dívka však v rychlosti zareagovala a brzy stál kůň na druhé straně řeky, kam už žoldáci nemohli. David zůstal sám.
„Sakra, unikla vám, jste neschopní!! Chyťte jeho!“Hlavní ze žoldáků ukázal na rytíře. Když se k němu však otočili, každý raději o krok ustoupil. Davidovy oči se zlatě zaleskly, z koutků úst mu vykukovaly dva ostré dravčí zuby. Rallisa to naštěstí nepostřehla. Viděla jen, jak se mladý rytíř pustil do žoldáků. Polovinu z nich pobil mečem, další měl zlomený vaz, zbyl nakonec jen hlavní, který před ním couval a prosil o odpuštění. David si nevšiml, že se v lese ukrývá ještě jeden, který se k němu blíží s ostrým nožem, připravený prorazit s ním rytířovu kůži na zádech a způsobit tak smrt. David si jeho přítomnosti všiml až na poslední chvíli, s trhnutím se otočil a přikrčil, čekajíc ránu, která však nepřišla. Místo toho se ozvalo několik tupých ran a muž se sesunul k zemi. Za ním stála Rallisa s pánví v ruce, hluboce oddychovala, celá mokrá, voda jí kapala z šatů, mokré prameny vlasů spadaly přes tvář, vypadala teď ještě děsivěji. Podívala se na Davida, kterému se mezitím vrátila původní podoba, takže dívka nic nepoznala.
„Jde z tebe strach…“

Konec flash backu

Musela se usmát, když si vzpomněla na jeho vyděšený výraz. S Gureou se pomalu blížili ku domovu, její pomocník řekl, že už půjde sám, zvládal to statečně.
„Doma ti na to uvařím odvar z bylin a ovážeme to, aby se rána nezanítila.“Měl na zádech několik hlubokých šrámů od bičíku. Podíval se jí do hnědých očí, které zastíraly její pravou podstatu.
„Slečno Ralliso, děkuju… Pomohla jste mi, riskovala jste kvůli mně a dokonce vás kvůli mně zranili… Slibuju vám svoji věrnost do konce života.“ Sklonil se před ní, čelem se opřel o konce její dlouhé suknice. Upírka jej celou dobu tiše sledovala, nakonec chytila Gureu za ucho a s jeho bolestným syknutím ho vytáhla zpátky na nohy.
„Budu tě tahat za uši, jestli mi nepřestaneš říkat slečno Ralliso! Co jsme si o tom řekli! Já ti taky neříkám Pomocníku Gureo. Obojí zní blbě. A nemáš za co, za vše práva budu vždy bojovat!“

 

Další díl

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

;D

(Amy, 29. 8. 2014 12:09)

Ahoj! :)
Moc se mi líbí tento příběh:) Prosím o pokračování :D)

:O!

(En, 16. 8. 2014 10:41)

Prostě magor, opravdu to posledního psímeno a tečky, Ral je magor, ale pěkně to tam zabíjí svými rekacemi,, že sem se musela u toho chlamat :D...a mocinky se těším na další dílečky, hlavně na naše včera vymešlené hlášky do tohoto příběhu, tak na ně nezapomeň - bylo by to škoda :D :D :D a dnes tady dávám V ringu smrti, tak mi zanech komentík, plííís, ať vím, jaké to je, protože ty jsi jediná kdo to čte a možná ještě Kate s Flow :/ - přijdemi, že už to u mě nemá ani cenu, dopíšu tohle a Secrets of the dragons a pak už jen společný příběh a na estránky se asi už vyseru, kdyžtak si je pak můžeš nechat, ale já asi skončím :-!

Eee~ee~eee~ee~eee~*obě pootevřený pusy a vyvalený oči*

(Kate & Flow , 14. 8. 2014 16:16)

T-tohle?!?! zase vytáhla pánvičku, je na ní jak ujetá. ale Stejně Rall je odvážná, hodně odvážná, nejdřív s pánvičkou a teď proti tlustýmu praseti s bičem. XDD ale jo dobrý, k ní to docela sedí. a hele rytíř David, že by se nám měnil do vlkodlaka? XD

Super! xD

(Saskie, 14. 8. 2014 13:18)

xDDD Mám z ní strašnou prdel xD je fakt skvělá xDD Pěkně to tomu praseti vytmavila xD pěkný, pěkný xDDD

.....

(Nisha, 14. 8. 2014 12:54)

Prišlo mi to také krátke, neviem, to je asi tým že som sa do toho naozaj ponorila.....a chcem pokračovanie, strašne ma tozaujíma a páči sa mi štýl akým píšeš, takže chcem nový materiál x33