Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Kapitola 1.

18. 1. 2014

Roztřesenou ruku natáhla ke klice dveří. Ještě před několika minutami slyšela křik své nejlepší kamarádky. Velmi dobře cítila její bolest, slyšela nářek, pláč, jenže pak křik utichl a ona nevěděla, co si má myslet. Teď stála před nejhorším rozhodnutím v životě. Má ty dveře otevřít, nebo se má raději otočit a v tichosti odejít s nadějí, že démonka za dveřmi je v pořádku. Nakonec ruku stáhla a zavřela oči, rozhodla se použít svůj vnitřní zrak, díky němuž mohla vidět skrz hmotné věci, ovšem pouze jen v určitých barvách a to sice v bílé a černé, jenže tentokrát viděla i jinou barvu... Rudá barva, barva krve pod bezvládným tělem. Rozrazila dveře a vrhla se k tělu své nejlepší kamarádky. ,,Ne, ne, ne... Podívej se na mě, zůstaň se mnou, slyšíš, zůstaň se mnou!" Položila si její hlavu do klína. Oči bez výrazu, bez života se upíraly ke stropu, kamenná podlaha nebyla tak chladná jako její tělo a z lehce pootevřených rtů stékala krev. Byla nahá, na těle měla spoustu krvavých šrámů, několik modřin. ,,Neopouštěj mě... To nesmíš, podívej se na mě, žíj..." Upírce stékaly po tvářích slzy,opřela se čelem o čelo své kamarádky, ,,Bati..."

 

 

 

 

 

Empire of my heart...

Kapitola 1.

 

„…Na začátku nebylo nic…  Jen chlad, prázdnota, ticho. V tom se uprostřed bezelstné temnoty objevilo slabé světlo, které stále sílilo, zářilo víc a víc, temnota před ním ustupovala až na samý pokraj… To světlo byl Bůh, začal tvořit, ze všeho nejdřív potřeboval pomocnou ruku, nemohl na vytvoření veškerého vesmíru zůstat sám. Ze svého masa vytvořil bytosti tak čisté, jako padlý sníh s bílými perutěmi, čistou duší. Nazval je Anděly… Jedním z nich byl i Uriash. Nevážil si všeho, co mu Bůh nabízel a byl zato také tvrdě potrestán. Stvořitel si nechal Uriashe přivést, řekl mu: „Pokud ti nebyly mé dary a volnost, kterou jsem ti dal dost dobré, měl jsi mi to říct, ty ses však dopustil hříchu, pošpinil jsi své bílé peří… Lituji, ale dál už nemůžu…“ Uriash stál sám před velkým pánem, nelitoval svého hříchu, kterého se dopustil, místo toho měl na tváři ďábelský úšklebek. Bůh vzal jeho křídla, rozlámal je a utvořil z nich pustinu, nekonečnou krajinu bez života, se suchou popraskanou půdou, která vedla od nikud nikam. Uriash sledoval krajinu, tušil, že z toho nebude nic dobrého, ale dál se zlověstně usmíval, snažil se stvořitele vytočit, naštvat ho, Bůh se však nedal. Vzal jeho nenávistný úsměv, pohrdavý smích horší než vichřice, vpustil jej do pustiny. Hnal se jako vítr a posmíval se každému, kdo zabloudil… Nešetřil nikoho a nic. Uriash zůstal před Bohem stát s nic neříkajícím pohledem, srdce měl chladné, jeho kdysi krásné blonďaté vlasy, jaké měl každý anděl, ztmavly. Díky tomu, že již neměl křídla, jej oblaka neudržela, padl tedy k zemi, kde zůstal dlouhou dobu ležet, s vlasy splývajícími přes jeho zašpiněné tváře. Přitáhl si k sobě starou větev místo hole, která mu pomohla na nohy. Rozhlédl se kolem sebe, neviděl nic než dlouhou nekončící pustinu, po které se proháněla větrná tornáda, někdejší pozůstatky jeho andělských křídel a jeho úsměvu. Pohlédl k obloze, odkud uslyšel ještě naposled hlas svého stvořitele: „Tohle bude pro tebe větší trest než smrt Uriashi! Odsuzuji tě k věčnému bloudění pouští, uslyšíš všechen nářek lidí na zemi, všichni tě budou nenávidět a bát se tě, neboť jen jediný tvůj dotek se odteď stane smrtelným. Tvoje city se ti stanou osudným a všem tvým potomkům také. Jednou budeš svého činu litovat… snad…“ Pak stvořitelův hlas utichl, rozplynul se v černém mračnu, jež se sklánělo nad pustou krajinou, z mraků začala padat voda, máčela suchou půdu, i tak to vypadalo, jakoby půda vodu nechtěla přijmout, nechávala ji jen stéct po svém povrchu. Krajina se k Uriashovi obracela zády, nezkrotný vítr mu hnal suchou zeminu do očí, když pomalu kráčel pustinou. Na sobě měl jen potrhaný černý plášť, ošuntělé staré hadry, jeho tvář byla stále stejná, stále stejný výraz. Výraz ničeho, byl sám, což mu však nijak nevadilo. Bloudil krajinou dlouhá století, snažil se zapomenout, ale Bůh jej nešetřil, přestože Uriash neměl žádné city, nesl si ve své mysli všechny vzpomínky. Nalezl však na své cestě něco neočekávaného, tím neočekávaným byla brána, brána, která vyrůstala ze samotné suché země. Neměla dveře, nevedla v podstatě nikam, ale v jejím středu se kroutila vodní hladina. Uriash obcházel bránu kolem dokola, ať se díval z kteréhokoliv úhlu, nic se nezměnilo. Vodní hladina vyplňovala pouze otvor v bráně a z druhé strany vypadala naprosto stejně. Od prostřed po kraje se vlnily kruhové obrazce, jakoby doprostřed někdo házel kamínky. Po nebi se prohnal dlouhý blesk, udeřil do brány, najednou viděl v bráně obrazce, svět za bránou byl jiný, nebyl tak prázdný, jako země, po které chodil, byl to svět vytvořený stvořitelem… Uriash pozoroval tu krásu s mírně pokleslou čelistí, byl okouzlen, najednou se jej však dotkla zlá ruka závisti, měl chuť zničit všechno za branou, udělal jeden krok kupředu a nepozorovaně vnikl do lidského světa. Objevil se uprostřed dlouhé ulice, kolem něj proudily davy bytostí, připadaly mu tak obyčejné a všední, nevyzařovalo z nich vůbec nic, Bůh tyto bytosti kdysi nazval „Lidmi“, měli být jeho vrcholným dílem, poté co pro ně stvořil jejich dokonalý svět, tohle však vypadalo, že se něco vymklo kontrole. Lidé se totiž ani trochu nechovali podle plánů, které Uriash viděl, ještě než byl svržen z nebes, na lidských duších se usadil dědičný hřích, viděl jejich pošpiněné duše, jak se tyto bytosti jen tak proplétají svým nepříliš dlouhým životem. Najednou se kolem něj protlačil dospělý, celkově zdravý muž, silný a vysoký, ve spěchu se dotkl Uriashova ramene a tehdy se stalo něco, co Uriash nečekal. Muž se zničehonic sesunul mrtvý k zemi, kde už zůstal nehybně ležet. Kolem nastal rozruch, Uriashe však nikdo od té doby neviděl…

 

 

Další díl

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

ggg

(Hrom, 30. 1. 2014 6:30)

Oprav si úvod, kde píšeš že oči se upiraly na strop a pak ta druhá zvolava otevři oči, otevři oči, snad byly otevřené, ne?

Re: ggg

(Bai, 15. 2. 2014 18:15)

Díky za upozornění, hned to opravím :)

...

(En, 20. 1. 2014 10:37)

Bai je to bomba!!! Hele, teda fakt krása - hned ten úvod byl úpě dokonalý, moc se mi to líbí a sem napjatá, sice tomu ještě moc nerozumím, o co vlastně půjde v tomhle příběhu, ale jedno vím jistě. UŽ SE MOC TĚŠÍM!!! Počkám si na další díleček :D

Ehm.....

(Kate-chan a Flow, 19. 1. 2014 11:40)

Pěkný úvod. povedl se ti. fakt ůžasný :3. kdy bude další díl? ^^